ALEJKA

ALEJKA

PŘEKLAD PSANÉHO SLOVA Z OBRÁZKU V ANGLICKÉM JAZYCE

TRANSLATION OF THE TEXT FROM IMAGE:::::::::::::::
WELCOME WITH LOVE IN MY BLOG, WHICH LET IT BE FOR ALL OF YOU LOOKING FOR A GUIDE INSPIRATION
IN THE COMMON PERCEPTION, HARMONY AND SHARING FEELINGS, EMOTIONS...


pondělí 28. října 2013

Mimosmyslové vnímání, emoce, pokora a esoterika


Šestým smyslem vnímáme jemnohmotnou realitu. Mimosmyslové vnímání šestým smyslem má širokospektrální rozměr. Jemnohmotné frekvence se ale nedají urvat silou, nevědomým chtěním ani vůli či mysli.
Realita kolem nás je složena s mnoha vrstev a je obývána mnoha bytostmi a hmotnými formami. Lidská bytost je jedna z nich. Odlišuje se však od všech ostatních svými schopnostmi i vlastní podobnosti samotnému Bohu. Její znalosti nejsou nejvyšší, ale složka ducha a samotná konstelace tří jejích podstat a schopnost pracovat s frekvenci lásky ji odlišuje a z lidské bytosti tak činí nejzajímavější formu bytí v této realitě. Lidské bytosti jsou velmi zajímavé pro ostatní entity především svou nevědomostí a proto s nimi vstupují do interakci a snaží se je ovlivňovat, komunikovat s nimi či jimi manipulovat.

Abychom s těmito entitami mohli komunikovat, je třeba aktivovat své mimosmyslové vnímání.

Naše realita
Hrubohmotná realita je to, co jsme schopni vnímat svými smysly. Tedy to, co vidíme, slyšíme, cítíme, co jsme schopni osahat a ochutnat. To je pět našich smyslů pro základní vnímáni hrubohmotné reality kolem nás, které náš rozum považuje za jediné možné vstupní brány vnímání a kontaktu s okolím.

Šestý smysl
Šestým smyslem vnímáme jemnohmotnou realitu. Mimosmyslové vnímání šestým smyslem má širokospektrální rozměr. Jemnohmotné frekvence se ale nedají urvat silou, nevědomým chtěním ani vůli či mysli. Proto není dáno mnohdy rádoby duchovním představitelům takto vnímat, aby toto vnímání nebylo možno zneužít ke znásilňování reality. Takto Bůh dohlíží na fungování božských principu v naší realitě.

Základní božský princip
Je to princip ne-bojování. Je to princip božské moci obsažené ve světle. Světlo nebojuje s tmou. Světlo je a tma mizí bez boje. Co se stane, setká-li se světlo s tmou? Bojují spolu? Ne, nebojují. Světlo zůstává a tma mizí. Tma je nepřítomnost světla, je-li světlo přítomné, tma mizí – je naplňována světlem. Je to moc lásky, která vítězí nad zlem. Tma totiž není tmavé světlo. Není to světlo zlé či jinak změněné, ovládané a nečisté. Tma je nepřítomnost světla. Je-li světlo přítomné, pak není tma. Tma je nepřítomnost, nevědomost. Přijde-li vědomí, stav přítomnosti, pak tma mizí, přestává být. Neodchází, neumírá, prostě není. Ne-bojování, princip bytí světla, je principem přítomnosti, vědomosti a lásky. Ve všem najdeme lásku, podobně jako světlo přítomnosti vědomí Boha.

Stav vědomé přítomnosti
Pokud s námi Bůh nemůže komunikovat přímo, pak k nám posílá své anděly. To jsou ta znamení, které dostáváme dennodenně v každém okamžiku, který jsme schopni zaznamenat. Abychom mohli taková znamení vnímat a uvědomovat si mimosmyslového vnímání, je třeba dosáhnout stavu přítomnosti, uvědomovat si přítomnost a učinit z tohoto stavu vědomou přítomnost. Jen ve stavu vědomé přítomnosti totiž můžeme svobodně tvořit realitu. Stav vědomé přítomnosti nazýváme stavem svobody.

Uvědomovat si znamená pozorovat a nehodnotit
Toto je velmi důležitý předpoklad k uvědomování si. Pozorovat znamená přijímat to, co je kolem nás. K tomu využijeme svých pět smyslů. Pokud nepřijímáme realitu kolem sebe takovou jaká je, pak ji nemůžeme ani pozorovat. Pozorujme vše co je kolem nás, ale zároveň s tím, vůbec nic nehodnoťme, nesuďme, nenazývejme. Nehodnotit znamená vzdání se, znamená to vzdát se své důležitosti. Pozorujme lidi kolem sebe, neříkejme si v duchu, jak vypadají, jací jsou, kam nebo odkud jdou. Nehodnoťme jejich vztah k nám ani náš k nim. Jen se dívejme, poslouchejme rozhovory, to co říkají a nehodnoťme. Za chvíli zjistíme, že je v tom více informaci, než jen to, co říkají slovy a postupně začneme vnímat, co stojí za slovy. Každou informaci, kterou k nám naše smysly přivedou, rozum ihned ohodnotí. Od jednoduchých hodnocení po rozlišování na dobré a špatné přes různé strategie rozumu, kdy se nám snaží náš rozum něco sdělit, až po tvrdé soudy.

Nesuďme a nebudeme souzeni
Zkoušejme pozorovat a nehodnotit ve všech situacích, ve kterých budeme přítomní. Když pozorujeme a nehodnotíme, tak si začínáme uvědomovat a tím se nám otevírá první brána mimosmyslového vnímání – začínáme si uvědomovat fakta a souvislosti. První takové skutečné hluboké pochopení a uvědomění si vede k tomu, že se ztišíme. Najednou si totiž uvědomíme, jak nevědomě používáme některá slova, a ucítíme hloubku jejich významů a sílu, jakou působí. Začneme vnímat jejich moc. To je mimosmyslové vnímání, jedna jeho část. Vnímáme moc slova a začínáme ji používat. Nejprve především tak, že si přestáváme nevědomě ubližovat tím, co říkáme, nebo jak to říkáme.

Poslouchejme se, co říkáme
Přestáváme soudit, hodnotit. Pozorování a nehodnocení vede k uvědomování si. To je důležitá část cesty k mimosmyslovému vnímání – nalézání přítomnosti. Kromě hodnocení jsou dalším prostředkem nesvobody, který nás odvádí z přítomnosti, emoce. Dokud budeme pod vlivem emocí, není možné vědomě mimosmyslově vnímat.

Emoce nás odvádí z přítomnosti
V emocích prožíváme minulost nebo hypotetickou budoucnost. Emoce je prostředkem, kterým nás, pokud jsme nevědomí - tedy nepřítomní, ovládají přítomné bytosti, což jsou jemnohmotné entity (energeticko-informační pole). Jejich záměrem je od nás odčerpat část životní energie, ze které samy existují. K takovému činu využívají naše elementální a elementární vazby, jejichž prostřednictvím nás ovládají a přesouvají do minulosti, případně nám nabízejí virtuální budoucnost.

Elementární vazby
Představují naše spojení s nějakým místem nebo časem v této realitě. Za tyto pomyslné nitky tahají především elementární bytosti, tedy bytosti elementů-prvků tvořících tuto realitu. Jsou to elementy vzduchu, ohně, země a vody. Tyto vazby zahrnují především místa, ale i věci-předměty, které jsou s elementy pevně spojené.

Elementální vazby
Jsou to vazby nezpracovaných, nepochopených-nepřijatých prožitků. Z nich se stávají limity, bloky, které nám neumožňují plně se realizovat v našem aktuálním vtělení. Elementální bytosti jsou entity vzniklé z myšlenkových forem, informačních polí a volných energií a potenciálů lidí, kteří umějí nebo uměli komunikovat a pracovat s těmito formami, případně se jimi i posléze sami stali. Právě z těchto entit vznikají egregory-vrcholné formy jemnohmotných entit.

Náhody neexistují
Jako náhodu určitou situaci označí rozum, který neumí určit kauzální souvislost. Rozum neví, co bylo příčinou dané situace, neorientuje se v tom, tak vše označí za náhodu. Tyto náhody jsou znamení na naší cestě. V náhodách můžeme spatřovat důsledek svého počínání. Situace, které se objeví (pro nás v tu chvíli) bez zjevné příčiny, to všechno jsou znamení. Znamení nejsou dobrá nebo špatná, podobně jako náhody nejsou šťastné nebo nešťastné. Mnohdy se jejich rozumem předpokládaný význam může velmi rychle změnit.

Vzdáme-li se hodnocení situací, ve kterých se nacházíme, potom můžeme vnímat jejich na první pohled skrytý význam. Pozorujeme-li nějakou situaci a nehodnotíme-li, pak si začínáme uvědomovat skutečná fakta a souvislosti.

Zabývat se sebou znamená nalézání přítomnosti
Tohoto stavu je možné dosáhnout různými způsoby. Stav přítomnosti, který si uvědomujeme, je stavem vědomé přítomnosti, což je vnitřní svoboda od ovládání, především svoboda od strachu. To je základní předpoklad k vědomé tvorbě reality. Stavu přítomnosti můžeme dosáhnout prostřednictvím pozorování své nepřítomnosti. Nesvobodní jsme při prožívání emocí. Každý zná emoce a stavy, kterými jsou provázeny. Ve vztahu k tvorbě reality, kde je dalším základním předpokladem rovnováha mezi rozumem a vlastní bytostí, je způsob nalézaní přítomnosti prostřednictvím práce s vlastními emocemi. Vědomé přítomnosti dosáhneme prostřednictvím pozorování svých emocí. Stačí pozorovat. To je první krok a naše přítomnost se objeví, s každou emocí se ztratí, abychom mohli opět praktikovat a uvědomit si, jakou moc mají emoce, a tuto moc si vzít zpět, resp. svou energii, kterou je tvořena.

Emoce jsou prostředkem k ovládání lidských bytostí
Zabývat se emocí a uvědomovat si emoci je možné ve třech fázích. První fází je uvědomění si emoce, když už proběhla. Touto fází je možné kdykoliv začít své pozorování a zabývat se sebou. Právě sem na toto místo se vracejme, pokud nám něco nepůjde. Nejde o to, jaká maličkost či jak malá maličkost to je, co nám neumožňuje svobodně tvořit. Napětí prostě nemůže dlouho v existenci vydržet. Přítomné bytosti mají zájem odčerpat naši energii prostřednictvím emocí a napětí jako takové jim nevyhovuje. Přitahuje ,,pozornost“ Boha. Naše energie v okamžiku napětí je totiž otáčena proti nám. Stačí jenom kapka jedu, aby zničila sud plný nejkvalitnějšího vína. Takže pokud je v něčem nedostatek, projeví se později ve všem dalším konání. Na základě negativního vnímání můžeme tvořit negativní zadání do své budoucnosti.

Pozorování emoci
Jedním ze způsobu jak aktivovat mimosmyslové vnímání je představovat si děj pozpátku z hlediska chronologického vývoje. Každý den před usnutím si procházejme, co jsme přežili a hledejme nepochopená místa – ta místa, kde jsme prožili emoci. Nezáleží na tom jakou, s kým nebo kde. Jde o to, že hledáme místa, kde jsme nebyli vědomě přítomní. Právě v těchto místech jsme byli ovládaní, a protože víme, že stále tvoříme svou budoucnost, tak i tato místa jsou ta, kde jsme stvořili něco, o čem nevíme, co to je a kdy se to má v našem životě zrealizovat. Tato místa jsou z hlediska kauzální souvislosti příčinou ,,náhod“. Zde máme možnost pochopit, proč se to děje. Takže proto si každý den procházejme to, co jsme prožili, a hledejme emoce. Dělejme to proto, abychom vyčistili své záměry a svou budoucnost zbavili míst, která jsme právě v takových okamžicích nevědomě stvořili. Opět jde o přítomnost, resp. nepřítomnost. Hledáme a nalézáme svou nepřítomnost a tím se dostáváme do stavu přítomnosti, do stavu vědomé přítomnosti.

Stav vědomé přítomnosti je stavem, ve kterém jsme svobodní a vědomě tvoříme svou realitu
Přítomnost se skládá z přítomných okamžiků. To jsou okamžiky z hlediska času nezachytitelné-rozumově tedy obtížně pochopitelné, protože každý okamžik je přítomností, kterou od další přítomnosti odděluje naše rozhodnutí. Víme, že v přítomnosti můžeme tvořit svou realitu a že přítomnost je vlastně vědomí. Nejbližší přítomnost je čas od okamžiku našeho probuzení do okamžiku, kdy usneme. Právě zde budeme získávat první zkušenosti a dovednosti v tvorbě reality, mimosmyslovém vnímání a pohybu prostorem bez fyzického těla. Další velká přítomnost je naše aktuální vtělení, tedy čas od našeho narození do aktuální chvíle. Poslední největší přítomnost obsahuje předchozí působení v této realitě, naše předchozí bytí, předchozí reinkarnace. Na všech těchto místech se můžeme a dokážeme pohybovat a tvořit – měnit realitu.

Pokora a víra
Mimosmyslové vnímání máme, nemusíme o tom pochybovat. To že tak nevnímáme je stejné, jako když máme les plný hub a nenacházíme je. Je třeba najít někoho zkušenějšího, kdo nás to naučí. To ovšem nestačí. Je k tomu potřeba ještě pokora a víra. Nedostatek pokory poznáme podle toho, že neuslyšíme, co nám někdo radí. Nedostatek víry poznáme podle toho, že budeme nedočkaví.

V okamžiku, kdy jsme si schopni uvědomit, že prožíváme emoci,
už využíváme mimosmyslové vnímání.

Cesta k tomuto uvědomění, cesta k okamžiku, kdy sami sebe spatříme, jak prožíváme emoci, vede právě přes pozorování proběhlých emocí a aktivování mimosmyslového vnímání. Pokud pozorujeme a nehodnotíme, pak si uvědomujeme. Vědomí je světlem, nevědomí je tmou. Emoce může přijít pouze do tmy nevědomí a se světlem vědomí mizí. Pokud jsme vědomě přítomní, jsme světlem. A tma mizí. Stejně tak mizí emoce. Tyto základní dovednosti nám umožnily si uvědomit sama sebe při prožívání emoce. Toto samo o sobě již znemožňuje, aby emoce probíhala dál. Nemusíme dělat nic víc než doposud – pozorovat a nehodnotit, uvědomovat si. Čím více si totiž uvědomujeme, tím větším světlem jsme a tím rychleji tma, emoce mizí z naší přítomnosti. Neděláme jakoby vůbec nic. Přesněji řečeno my děláme to, že jsme.

► Zdroj: Tomáš Keltner: Transformace vědomí 2, nakladatelství Keltner
► Tomáš Keltner

středa 9. října 2013

ENERGIE V ŘÍJNU 2013


Uběhl další měsíc tohoto roku, jenž byl zdrojem četných příležitostí k léčení, čištění a propouštění. Září bylo měsícem, na nějž jen tak nezapomeneme, a nyní vstupujeme do dalšího měsíce, který začíná retrográdním stínem Merkuru a další aktivitou, které nás dovedou do nadcházejících zatmění a listopadového kvadrátu Uran/Pluto.

(Pozn. překl.: v ČR polostínové zatmění měsíce v noci z 18. na 19. října /úplněk/. 3. listopadu 2013 /novoluní/ nastane tzv. hybridní zatmění Slunce, které bude pozorovatelné v Africe.)

Možná se ptáte: ,,Skončí to vůbec někdy?"
a odpověď zní ,,ano" i ,,ne". Cykly svým způsobem končí, protože s tím, jak se uzavírají, se současně stávají vstupní branou dalšího cyklu. Proto je snaha o zahlédnutí konce tak neproduktivní - musíme chápat, jakým způsobem konec vytváří nový začátek.

V Předpovědích na rok 2013 jsem psala o tom, že bychom měli opustit ono paradigma léčitele-mučedníka, a též jsem psala o tomtéž v jiném textu v r. 2011, vlastně o tom píši v různých článcích od r. 2009. Ten čas přišel, ačkoliv - jestli rozhněvané a na strachu založené reakce, které se objevily na můj nedávný příspěvek na facebooku, kde jsem psala na téma potřeby ukončení dohod duší a osvobození se z potřeby léčit druhé, jsou náznakem, jak to lidé cítí - je v lidské potřebě být léčivou silou v životech druhých lidí stále ještě obsažena velká dávka ega. Přesto, ten čas nadešel a budeme mít (počínaje 1. říjnem) další příležitost to propustit, a to až do konce roku.

V říjnu jsou nám k dispozici různé stezky, v závislosti na tom, jaký další krok si vybereme. Můžeme zkoumat několik stezek, pokud jsme se ještě nerozhodli, co je pro nás důležité a co opravdu chceme.

Je čas opustit staré vzory, přístupy a způsob existence?
Věříme v tomto dění sami sobě, druhým a vesmíru?
Vážně se to všechno chystá rozpadnout a jak to bude vypadat?
A jak to bude vypadat, pokud se to nerozpadne?


Myslím, že jsme všichni znechucení, protože neznáme odpovědi na tyto důležité otázky a stojíme na tekutém písku ( neboť 3D paradigma je odstraňováno) a pokoušíme se udržet si opěrný bod, zatímco se zároveň snažíme zjistit, kde je nějaké další bezpečné místo, na němž lze stát.

Právě proto budou říjnové nespočetné stezky a příležitosti buď zdrojem radosti nebo skutečnou výzvou (i to je vlastně požehnání). Zdrojem radostijsou, jestliže využijeme těchto různorodých možností k rozhodování z perspektivy toho, co nás posiluje a podporuje. Výzvoubudou v případě, že se pokusíme přilepit na cokoliv, co považujeme za trvalé, nebo o čem se domníváme, že nás ochrání před provedením změn. Dobrý způsob, jak zjistit, kde k tomu dochází u vás, je podívat se na cokoliv, čemu vzdorujete, co ,,mačká vaše tlačítka", co vás umí rozzlobit nebo proti čemu máte potřebu se bránit.

Pro ego je nesmírně těžké se vyrovnat s konceptem božství, sebe-uvědomění, osobního posílení, a my se nyní nacházíme mezi dvěma světy, protože si sice přejeme ten vyvinutý svět s vyšší frekvencí, jenže se nechceme vzdát toho, co nám brání v přístupu do něj. Takovýto pohyb tam a zpátky je velice frustrující a část této frustrace vzniká díky našemu vytrvalému lpění na paradigmatu léčitele-mučedníka, což je něco, co nelze vzít s sebou do vyšších dimenzí, jejichž energie vyžaduje, abychom byli ,,uzdravení a celiství", a každý je odpovědný jen za své vlastní léčení.

V tomto měsíci zakoušíme, poprvé, silný tlak na propuštění ,,starých", hustých energií. Což neznamená, že je nám to nějak vnucováno, jedná se o důsledek nahromadění výše-frekvenčních energií, které integrujeme již celé měsíce. Toto rozšířené, lehčí vlnění s vyšší frekvencí stlačuje hutnější energii, kterou v sobě též máme, koncentruje ji tak, abychom si ji a její přítomnost v našem energetickém poli nepřehlédnutelně uvědomili prostřednictvím její manifestace v našem životě.

To může vést k nečekaným emocionálním, fyzickým a mentálním problémům, jež vznikají, aby nás donutily věnovat pozornost vzorcům, modelům, myšlenkám a přesvědčením, které stojí mezi námi a naším dalším krokem. Jakmile si dáme nějaký záměr, všechno, co nás blokuje, se vynoří za účelem přehodnocení a propuštění, a jestliže na takový podnět nereagujeme činem, bude se prostě hromadit, dokud nebude tak znatelný, že nám nezbyde, než něco udělat. Světelná energie vytlačí onu hutnou energii z naší cesty - tak či onak.

Pohybujeme se po cestě evoluce dále, než jsme došli kdy dříve, a již není návratu. Počínaje říjnem máme spoustu nabídek podporujících změnu na hluboké úrovni, čehož můžeme využít dobrovolně a zvládnout změnu s elegancí a lehkostí, nebo přizveme chaos a drama, to vše podle toho, kolik je v nás strachu a odporu.

Je ten správný čas, jen musíme nalézt odvahu provést změny a zvyknout si na přeměnu, která nás vyvádí z naší pohodlné zóny do té nepohodlné. Struktury udržující naši realitu odpadávají, zatímco měníme záběr a rozpětí své reality. Je pro nás skutečné to, co za ,,reálné" považujeme, všechno je to iluze. Když měníme svou realitu, zveme jinou iluzi, aby zaujala její místo. Vlastně se pouze pohybujeme mezi různými iluzemi, z nichž každá je vytvářena a posilována naším záměrem, přesvědčeními a myšlenkami.

Klíčová otázka měsíce října zní: ,,Jste vyvinuti nebo zapleteni?" Být vyvinutý vyžaduje odstup, nadhled, přijetí a žádné posuzování. Jsme-li zapleteni, snažíme se ovládat sebe i druhé, bojíme se výsledku, vzdorujeme přeměně, bojíme se věřit sobě i vesmíru. Již známe všechno, co potřebujeme k vytvoření toho, co si přejeme, stačí se jen s tím spojit z oné pozice síly a uvědomělosti našeho božského Já - celistvého a úplného.

V říjnu můžeme začít zažívat život s ,,lehkostí", pokud propustíme posuzování a strach, a rozhodnutí o tom, zda je něco dobré nebo špatné, odložíme až na dobu, kdy uvidíme celý složený obraz. A taková lehkost přichází se záměrem, protože si pamatujeme, že jsme právě teď v plném módu spolu-tvoření, tudíž se uskuteční jakýkoliv náš záměr.

S ukončením dohod duší a karmy, povinností léčit, kdy jsme si vnutili sami roli utrápeného léčitele, máme volnost se nechat naplnit radostí, silou a být šťastni. Jakou podobu to má vašich očích? Máte nyní moc to stvořit a být příkladem takového lehkého, naplněného a celistvého života. Zvolte si to, co vám nejlépe poslouží, a pokud se vám to nebude líbit, vyberete si jinou iluzi. Můžeme ji učinit tak silnou, jak chceme... je tedy na čase snít velké sny...

Přeji vám krásný měsíc.
Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc.
(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 05.10.2013