TOUHA PO ŠTĚSTÍ .......

Většina lidí je toho názoru, že štěstí je možné najít někde vně a pak si je udržet. Konzumní společnost s radostí tuto mylnou představu posiluje, když nám neustále namlouvá, že cesta na to nebo ono místo nás učiní šťastnými nebo že vytouženého stavu dosáhneme ve chvíli, kdy si koupíme určité zboží. Jiní slibují, že tento stav zaručí volba politické strany nebo zvláštní způsob stravování. Lidé v naději na domnělé štěstí vkládají do jeho hledání síly a drahocenné hodiny a roky svých životů, aniž by přitom věděli, jak si je v případě, že by ho dosáhli, udržet. A tak se stává, že sice odjedeme na vysněnou dovolenou, ale letovisko je přeplněné. Získáme vysněného muže či ženu, ale oni nakonec upláchnou těsně před dveřmi svatební síně s někým jiným.

Horko těžko vybojované uznání v zaměstnání se po krátké době změní ve zlomyslné pomlouvání, protože spolupracovníci nás nemají rádi. Milované děti si vytvoří svůj vlastní život, ke kterému už člověk nikdy nedostane klíč. Otec rodiny náhle zemře. Důchody, na které si člověk celý život střádal, jsou zkráceny a diamantové prsteny, které měly vydržet navěky, se ztratí.

Důvod je jasný: pokud je příčina štěstí pomíjivá, může štěstí vydržet jen tak dlouho, dokud zůstanou zachovány jeho vnější a vnitřní podmínky.

Pokud zaniknou, zmizí podmíněné štěstí stejně rychle, jako se objevilo. 

Jak už před 2500 lety řekl velký řecký filozof Hérakleitos: „Vše plyne.“

Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí. Někteří myslí při jeho hledání jen na sebe, ale většině je to příliš málo a nepřináší jim to duševní ani fyzické uspokojení. Štěstí, které jim chybí, pak hledají v blízkosti milované osoby a chtějí se o ně dělit. Pro mnohé je totiž těžké spát sami. Od tohoto úsilí je neodradí vysoká míra rozvodovosti, ani zkušenost, že málokdy vydrží láska po celý život. Navíc v partnerském vztahu není nic zadarmo.

Růžové obláčky lásky září jen tak dlouho, dokud o ně usilujeme a věnujeme jim dostatek pozornosti. Po počáteční době vzájemného poznávání je nutné, abychom na štěstí svého partnera mysleli i během všedních dnů a abychom také rozvíjeli vlastní vnitřní život.

Pokud se ale podíváme, jaké nástroje nám v tom mají pomoci, zjistíme, že nám často nestačí, respektive že nevíme, jak s nimi zacházet. Pomoci může pohled na Buddhovo učení.

Ukazuje nejenom, jak dosáhnout trvalého štěstí, nezávisle na všech vnějších okolnostech, ale dokonce, jak se sám stát zdrojem štěstí a lásky. To je jediný cíl Buddhových metod. Můžeme se přirozeně zeptat, co věděl Buddha o lásce, partnerství a o možnostech, které nabízí, když byl sám mnichem a byl obklopen především sobě podobnými. To ale není tak úplně pravda. Většina buddhistů, jak v minulosti, tak nyní, je plně zapojená do života, má práci a rodinu. Říká se jim laici. Právě ti se ptali historického Buddhy na problémy týkající se každodenního života a lásky. Buddha odpovídal podle toho, jaké měli schopnosti a životní situaci, aby jim odpovědi přinesly skutečný užitek a mohli s nimi pracovat. Kromě toho Buddha ještě předtím, než se vydal na cestu za štěstím, které nemůže zničit nemoc, stáří ani smrt, vedl bohatý milostný život.

Každému mohou pomoci zejména učení o příčině a následku (skt. karma), která předal poté, 

co dosáhl osvícení. Nabízejí totiž hluboký vhled do životních souvislostí.

Aniž by moralisticky zdvihal ukazováček, vysvětluje, které myšlenky, slova a činy vedou v budoucnu k dobrým a které ke špatným výsledkům. Díky těmto znalostem získáváme možnost vzít budoucnost do vlastních rukou. Skříňka na nářadí je naplněná až po okraj a my se můžeme chovat smysluplně a správně a přinášet radost sobě i druhým. Učení o příčině a následku v žádném případě neznamená, že karma je osud, naopak nám dává jedinečnou a obrovskou svobodu neustále zasévat správná semínka těch plodů, jež bychom rádi později sklízeli.

Znamená to, že neustále vytváříme příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a jsme spoluodpovědní za štěstí i utrpení blízkých, kteří se nám otevřeli. Ve vztahu jsme totiž více otevření a dobré i špatné dojmy dozrávají zvláště rychle.

Přednost dáváme cílům, které nám mají přinést štěstí, ale rozhodujeme se i podle způsobu, jak jich dosáhnout. Pokud už máme rodinný dům, jezdíme několik let pravidelně dvakrát ročně na dovolenou a naše žena se každý měsíc nechává „zušlechťovat“ v kadeřnickém salonu, nebude nás už tolik vábit pohodlný život na kanapi před televizí se slanými tyčinkami a pivem. Můžeme svoji sílu, díky které jsme dosáhli takových výsledků, využít smysluplněji pro nadosobní cíle. Pro rozvoj směrem k trvalému štěstí jsou důležitým základem všechny životní zkušenosti – ať už jsme sami, žijeme v páru, rodině nebo jsme součástí nějaké skupiny.

Tyto zkušenosti umožňují využít sílu, veškerý nadbytek, radost, lásku, vědomě udržované vysoké mínění o partnerovi a o okolí a zároveň objevovat nové, často třeba i náročné, ale vzrušující možnosti. Láska tak bude déle svěží a zároveň ubude omezení v mysli a zmizí pevně zakotvené návyky. Osobní omezení se sama od sebe rozpustí nebo se stanou výzvou, které se velmi rádi postavíme. Každá zkušenost se tak stane krokem na cestě k trvalému štěstí.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl