PO ČEM NEJEN TLOUSTNEME, ALE JSME PO TOM I DEMENTNÍ

„Tak tohle je prostě pecka“ - byla moje první reakce po zaboření nosu do loňské knižní novinky Moučný mozek. Americký neurolog David Perlmutter, který knihu napsal, mi dokonale potvrzuje informace, které jsem za poslední roky sesumírovala, a přidává pěknou porci novinek navíc. Nově a neotřele se dívá především na naše mentální zdraví – ukazuje vliv stravy na náš mozek.

Zní to nudně? 

Tak jinak: můžeme ovlivnit zda (a kdy) budeme dementní! 

Odvážné tvrzení, že? 

Ovšem má to pár pravidel (čtěte dál a dozvíte se je!) – dělat věci jinak než většina. Hledat si informace jinde než většina. Je na každém, do jaké míry a čemu člověk uvěří a do jaké míry hlavně začne něco dělat. Protože – jen věřit nestačí.

Je mi jasné, že kniha bude pro hodně lidí náročná – neustále se na stránkách zmiňují výzkumy a studie. Nu což, není to beletrie, ani červená knihovna. Já jsem si její čtení ale náramně užívala, jelikož se mi v každé kapitole potvrdilo něco, co jsem tak trochu věděla, nebo jsem tušila určitou spojitost. Vy knihu číst nemusíte, nechcete-li – mám pro vás výcuc – tento článek.

Konec moučných mozků v Čechách?

Perlmutttrovo poselství je přesně to, co si potřebujeme vštípit do našich (více či méně) moučných mozků i v Čechách. Jisté povědomí o tom, co je zdravé, už tu trochu je, ale stále to zazdíváme různými výmluvami, proč vlastně „to správné“ nemůžeme u nás aplikovat – uvedu pár oblíbených důvodů:

„Stejně je nejdůležitější být v pohodě, raději sníst rohlík s láskou, než jíst mrkev a být ve stresu.“

Něco na tom bude. Ale jenom něco. Psychika a strava jsou důležité 50:50. Jenže samotnou psychikou s rohlíkem v žaludku to vážně nedáte.

„Když přestanu jíst pečivo, vyřadím sebe (děti, babičku) ze společnosti. Je to nepřirozené.“

Ano, možná je to nepřirozené v moderní společnosti, ale kdo udělal normu z pojídaní moučných výrobků? A kdo ji drží při životě nejvíc? 

Ti, co z toho mají prospěch a plné peněženky – potravinářské a farmaceutické kolosy. 

Na tom se chceme podílet? 

Já myslím, že je potřeba vykročit vpřed, a začít budovat nové normy.

Povíme si něco o roli sacharidů v naší stravě a o tom, co se děje v našem těle po jejich nadměrné konzumaci. Také se mrkneme na vliv lepku na naše zdraví. Prostě a jednoduše, jak můžeme dopadnout, když budeme dál jíst kvanta chleba, rohlíků, koblih, těstovin, pizzy a chroustat ráno „cereálie“.

Všeho s mírou, celozrnné je zdravé… nebo snad… cože??

Hned ze začátku předesílám, že vám budu zase brát nejen křupavé rohlíky a sladké koblihy, ale i „rádoby zdravé“ celozrnné těstoviny, kuskus a bulgur. Komu se to nelíbí, ten… má smůlu. Taky se mi to nelíbilo. Do té doby, než jsem zjistila (a zažila) pozitiva bez-pšeničné stravy. Do té doby, než jsem pomohla několika prvním lidem. Když začnete vidět „ty zázraky“, které dokáže změna stravy, navždy vás to změní. 

Nejsem puritán a občas něco nezdravého sním, ale proč by to mělo tvořit součást 

mého každodenního paliva, když vím, že po tom budu nejen tlustá, ale i nemocná a blbá? 

Nevím jak vy, ale já se mám ráda. 

A i když jsem jinak dost „sluníčkovej člověk“, nechci vám mazat med kolem pusy.

Takže: celozrnné výrobky nejsou o moc lepší než výrobky z bílé mouky. Negativa konzumace obilovin nemůže vyvážit pár minerálních látek v celém zrnu. A když pečivo není čistě kváskové, stejně ty minerální látky tělo nezužitkuje. Pečivo, jakkoliv celozrnné, není zdravé.

Vliv genetiky se přeceňuje – nebuďte pasivní!

Mnozí už jste jistě slyšeli o epigenetice – o tom, že nejsme 100% předurčeni našimi geny umřít na něco konkrétního, nebo mít určitou nemoc. Máme sice zděděné nějaké sklony k různým nemocem, ale co také máme, je možnost podílet se na svém zdraví. Je opravdu jen několik chorob, které jsou vcelku dané (srpkovitá anémie, cystická fibróza…), a kde máme jen mizivou možnost působit preventivně – tyto choroby jsou ale relativně vzácné. Naprostá většina nemocných lidí má choroby, kterým lze předejít a i když už je máte, dá se s tím většinou také něco dělat. Čím dřív ale začnete, tím lépe.

Cukrovka a obezita 

– jistě, ale i migrény, epilepsie, deprese, Alzheimer či Parkinson, roztroušená skleróza…

Tohle vše souvisí s vaší stravou! Někomu se neobjeví žádná z těchto chorob do konce života (takových moc není), i když se stravuje s prominutím „jako dobytek“. Ale chcete to riskovat? Co takhle raději podpořit naše tělo v léčebných a přirozených mechanismech a nemuset do sebe ládovat miliony doplňků (stačí něco málo), natož léků (ty nejlépe žádné).

V naší poradně se často setkáváme s lidmi, kteří už mají za pět minut dvanáct. Není to lehká práce a já vás vyzývám: začněte řešit malé zdravotní problémy a nadváhu včas. Později to bude mnohem náročnější a dražší. Zapomeňte na to, že vás zachrání lékaři. Zachránit se můžete jen vy sami.

Jedno je jisté, a to, že: 

 NEJVĚTŠÍ SÍLA JE V PREVENCI 

– je prostě nutné uvědomit si rizika a začít žít uvědoměle. Jakmile si totiž nemoc již přivodíte, 

začíná být za pět minut dvanáct, a mnohdy je již po dvanácté.

Pojďme se postupně podívat na to, v čem je největší problém pšenice (plus dalších obilovin) a výrobků z mouky. Je to lepek a je to příliš mnoho sacharidů v celodenní stravě. Podíváme se dnes hlavně na jejich souvislost s naším mentálním zdravím. Bude to znít revolučně, nicméně je to podložené mnoha studiemi. Dnešní systém nechce, abychom o tom věděli. 

Kdo by pak bral ty léky, že jo.

Říká se, že cukr je zabiják – nepřehání se to trochu?

Naopak. Málo se to zdůrazňuje. Uvědomujeme si to stále málo, jak moc cukr (v přebytečném množství – takže skoro vždy) vadí. Vězte, že přebytečné množství je pro většinu lidí to, co mají každý den na talíři. Všichni tuší, že sladkosti a stolní cukr není ok. Většina z nás si tak nějak myslí, že se po tom prostě jen tloustne. Jenže…. je tu něco, co je mnohem horší, než jen pupek a velkej zadek. Je to poškozování našeho zdraví.

A jaký vliv má přemíra cukrů a obilovin na náš mozek? 

Výrobky z obilovin se v našem těle mění velice rychle na jednoduchý cukr, proto pro potřeby tohoto článku budu zjednodušovat a házet sacharidy do jednoho pytle.

Cukr v krvi a stárnutí organizmu

Jedním z dobrých ukazatelů vašeho zdraví je hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) . Ten nám říká, jak jsme na tom dlouhodobě (posledních 90 dní) s krevním cukrem. HbA1c má velkou souvislost s fungováním našeho mozku. Laicky – mít dlouhodobě v normě krevní cukr je důležité pro naše mentální zdraví.

Problém glykace při nadměrné konzumaci sacharidů

Pojem glykace znamená navázání sacharidů na bílkoviny, tuky nebo aminokyseliny. Příkladem je stárnutí pleti (vrásky a povadlost), kdy se vlákna bílkovin stávají méně pružná a deformují se. Do jisté míry je glykace nedílnou součástí života (stejně jako zánět nebo produkce volných radikálů!) a má zásadní podíl na stárnutí organizmu. Důležitou informací je, že snížením příjmu sacharidů můžeme zmírnit glykaci a tedy i stárnutí našeho těla. A nejen to!

Glykované proteiny totiž zvyšují (až 50x) tvorbu volných radikálů v těle – dochází pak k poškozování dalších tělesných struktur (i DNA) a následně k nemocím ledvin, oběhové soustavy, cukrovce a zrychlenému stárnutí.

Zařaďte prevenci nemocí do svých priorit – říkám tomu zodpovědnost

Jakmile se dopracujete k diabetu II. typu (cukrovce), zvyšujete výrazně riziko vzniku srdečních chorob a mozkových příhod, Alzheimerovy choroby a zrychluje se vaše mentální stárnutí.

Naprosto zásadní je proto prevence. Tedy snížení sacharidů ve stravě. Poškozování tuků, bílkovin, DNA i RNA volnými radikály je v našem těle značné již ze začátku, kdy ještě nepozorujeme příznaky neurodegenerativních nemocí – Alzheimerovu nebo Parkinsonovu nemoc. Když už nemoc propukne, už nemůžeme změnit úplně vše, jako před tím.

Čím větší břicho, tím větší riziko nemocí

Věděli jste, že přebytečný tuk v těle funguje jako samostatný orgán? 

Nejhorší je viscerální – břišní tuk – spouští záněty v těle a narušuje metabolické procesy.

Když jde o hubnutí, s cvičením je to vždycky lepší, ale zásadní je úprava jídelníčku. Na nízkosacharidové stravě se hubne nejlépe a navíc je to nejzdravější strava pro naše tělo. 

Co víc chít?

 Jistě, ne vždy to jde jako po másle, z dřívějška máme zhuntovaný metabolismus, rozhozené hormony, u některých lidí to bude prostě trvat, než se dá jejich metabolismus do pořádku. Ale moc jiných možností, než umírnění konzumace sacharidů (plus na to navázaná pravidla), podle mě není. 

A proč taky hledat jiné cesty, když náš organizmus k takovéto stravě mnoho 

let inklinuje a dělá mu velice dobře. 

Proč hledat něco, co nám jako lidstvu není přirozené? 

Proč vyrábět neustále nové přípravky na hubnutí, když ten hlavní nástroj máme přímo před očima – základní potraviny a základní pohyb.

brain„2.600.000 let se vysokotučná (nízkosacharidová) strava podílela na utváření lidského genomu. Jinak je tomu až posledních 10.000 let a my čím dál víc tloustneme.“

Stále si myslíte, že cukry jsou nejlepším zdrojem energie?

O vlivu cukru na naše cévy, o tom, jak je to s cholesterolem – chci napsat zase jindy. To je také téma s velkým T. Ve zkratce – zapomeňte na řešení cholesterolu, nasyceného tuku a dalších pseudo-problémů. Problémem je cukr a přemíra sacharidů + přemíra nevhodných tuků (většinou rostlinného původu), což vede k větší zánětlivosti v celém organizmu.

Mírná ketóza je velice zdravá

Na rozdíl od jiných savců, dokáže lidský mozek zužitkovat alternativní zdroje energie. Dochází k tomu cca po třech dnech, je-li ve stravě „nedostatek“ glukozy. Proto nemáme problém být určitou dobu bez potravy. A není to tak, že bychom začali hned odbourávat naše svaly (z bílkovin totiž umíme také tvořit glukózu). Umíme získávat energii i z tzv. ketolátek. Kyselina beta-hydroxymáselná (beta-HBA) je dokonce účinnější palivo než glukóza. Najdeme ji například v ….tádydááá… kokosovém oleji. Tato mastná kyselina navíc chrání naše nervové (mozkové) buňky.

Mírná ketoza je mimochodem velice zdravá. Pozor – někdy dochází k záměně pojmů keto-acidoza vs. ketóza. To první se může stát jen diabetikům I. typu – jelikož jejich tělo nedokáže produkovat dostatek inzulínu a z důvodu poklesu pH a neschopnosti zužitkovat glukózu bez inzulínu dojde k závažnému stavu, kdy je nutné vyhledat lékaře. U zdravého člověka se to nestane. Pro diabetiky, kteří si musí píchat inzulín, tedy není ketóza vhodná, z výše zmíněného důvodu. Pro většinu ostatních lidí je její lehčí forma naprosto vhodná. Když to hodně zobecním, většině lidem by stačilo čerpat sacharidy téměř jen ze zeleniny.

Druhý viník našich problémů – lepkavá bílkovina

Nejde jen o cukr a přebytek sacharidů, vadí nám i lepek. Všem.

„Citlivost na lepek je největším a nejpodceňovanějším zdravotním rizikem dneška.“

Gluten (lepek) znamená latinsky lepidlo. Extrémním projevem citlivosti na lepek je celiakie. Ale není to tak, že buď vám lepek vůbec nevadí, nebo vadí a jste celiak. Mezitím je mnoho mezistupňů. Zajívamé je, že každý čtvrtý člověk má od narození větší náchylnost k celiakii.

Asi 30 % západní populace má vyšší citlivost na lepek. S ohledem na naši nervovou soustavu ale do určité míry škodí všem. U každého člověka se to projeví jinak, podle jeho zděděných sklonů k určitým nemocem – obezita, srdeční onemocnění, autoimunitní choroby. Preventivními kroky se těmto nemocím dá přecházet!

Dnešní obiloviny jsou jiné než ty před 10 000 lety! Obsahují až 40x více lepku než před desítkami let. Jejich konzumace je mnohem návykovější. Po rozložení lepku na polypeptidy, tyto tzv. „exorfiny“ pronikají do mozku – mohou se navázat na morfinové receptory a navodit „pocit opojení“. Ano, konzumace houstiček je návyková. Sladké pečivo je ještě horší.

Perlmutter dokonce tvrdí, že průmyslově zpracovaná pšenice (chléb apod.) zvyšuje glykémii více než sacharóza – stolní cukr. Z jeho vlastní praxe neurologa má bezpočet případů zásadního obratu zdraví u lidí, kteří vyloučili lepek ze své stravy a snížili konzumaci sacharidů ve prospěch tuků – a ejhle – zbavili se deprese, chronické únavy, zvrátili diabetes II.typu…

Lepek také nabourává náš imunitní systém tím, že brání vlastní tvorbě antioxidantů. 

Jíst lepek a přitom brát antioxidanty za x tisíc Kč?

 Volba je na vás. Podle informací, které mám, je nejúčinnější nebránit vlastní antioxidančí kapacitě našeho organizmu a podporovat ji, než užívat antioxidanty jako takové v doplňcích. To ovšem neznamená, že jsem proti doplňkům a antioxidantům obecně. Toto téma je na delší dobu, můžeme to probrat na konzultaci, v souvislosti s vašimi individuálními potřebami.

„Skoro 2.000 let trvalo, než jsme přišli na to, že běžná bílkovina (lepek), kterou jsme zařadili do svého jídelníčku z evolučního hlediska teprve nedávno (před nějakými 10.000 lety) může způsobovat nemoci, které postihují nejen naše trávicí ústrojí, ale i kůži a nervovou soustavu. U lidí s neurologickými projevy citlivosti na lepek nemusí být přítomny příznaky v zažívacím traktu, takže neurologové musí znát běžné neurologické symptomy této nemoci a metody její diagnostiky.“

Dr. Hadjivassiliou a kolegové v Journal of Neurology, Neurosurgery and Psychiatry z roku 2002.

To stále ještě není vše, na řadu přicházejí hormony

Hormony a jejich obrovský vliv na obezitu a další nemoci

Leptin

Jedná se o hlavní hormon, který zodpovídá za zánětlivé reakce našeho těla a spolurozhoduje o tom, zda-li nás popadne neovladatelná chuť na sacharidy, je silně ovlivňován spánkem. Tento hormon je velice důležité dostat pod kontrolu. Byl objeven teprve roku 1994, produkován je totiž…. tukovými buňkami – ha! Leptin dokáže hodně promluvit do toho, zda skončíme jako vypasená prasátka, a jak moc se nám zcvrkne mozek!

Leptin patří do velice složité hormonální soustavy našeho organizmu, a mimo jiné má i vliv na naše emoce. Sám o sobě leptin není špatný, ale vadí nám, když je ho moc (tzv. dobrého pomálu). Čím vyšší citlivost (schopnost receptorů rozpoznat ho) si k leptinu uchováte, tím budete zdravější. Leptin v podstatě řídí metabolismus savců. Řídí, kdy dostaneme hlad i kolik energie uložíme do zásob.

„Jestliže je někde ve vašem hormonálním systému zádrhel, třeba při vylučování adrenalinu nebo pohlavních hormonů, bez upravení hladiny leptinu s tím nic nesvedete.“

N.T. Gedgaudas (uznávaná nutriční terapeutka) – Primal Body, Primal Mind, 2011

Nízká hladina leptinu vede k přjejídání. A odkud pochází ta nízká hladina? Spánková deprivace!

Leptin má jistou podobnost s inzulínem. Oba hormony potřebujeme v určitém množství. Oba v nadbytku velice škodí a jsou prozánětlivé. Můžete si přivodit jak inzulínovou tak leptinovou rezistenci (neboli necitlivost vašich buněk vůči těmto hormonům – a to už začíná být průser). Nápravou přebytku těchto hormonů je pouze kvalitní spánek a úprava stravy.

Ghrelin

Ghrelin je hormon, který nám dá najevo, že je třeba se najíst. Nerovnováha mezi leptinem a ghrelinem je problém. Člověk, ač najedený, má „hlad/chuť“ jíst dál. Jak to pak vypadá, možná mnozí znáte z vlastní zkušenosti.

U mužů stoupá hladina ghrelinu při nedostatku spánku. Mají pak více chutě na sacharidové potraviny. Dochází k rozkývání glykémie, zánětům, onemocněním spojených s funkcí mozku. U žen je jiný mechanismus se stejným výsledkem – při nedostatku spánku se sníží hladina hormonu, který potlačuje chuť k jídlu.

Jak „přepsat svoji budoucnost“ aneb co můžeme udělat s tím, co víme

Co dělat, chceme-li být zdraví a nemít: cukrovku, anorexii, deprese, epilepsii, schizofrenii, Alzheimerovu nebo Parkinsonovu chorobu? 

A když už něco z toho máme, jak se co nejdéle udržet fit 

(konzultujte prosím svůj zdravotní stav s odborníkem!)?

Omezte příjem sacharidů na cca 50-100 g denně (nezapomeňte, že toto je velice individuální, někomu doporučím ještě méně – akutní stavy, někomu mnohem více – výkonnostní sportovec). Určitě nejezte pravidelně více než 150 g sacharidů denně. U mnoha lidí se uplatní tzv. ketogenní dieta a to i jako součást léčby onemocnění – snížíme příjem sacharidů pod 50 g / den, zdrojem energie jsou pak ketony místo glukózy.

Nejezte obiloviny obsahující lepek (pšenice, žito, ječmen).

Hýbejte se minimálně 20 minut denně (alespoň procházky). Ideál je někde jinde, ale toto je nezbytné minimum. Aerobní pohyb má velký vliv na zdraví našeho mozku! A nemusíte nikde běhat do umření, stačí běžný pohyb – třeba ta chůze. Pohyb totiž tlumí záněty, zvyšuje citlivost na inzulín, zlepšuje regulaci glykémie a mnoho mnoho dalšího. Podle uskutečněných studií je pro váš mozek přínosnější procházka než luštění křížovek!

Skvělými doplňky jsou kurkuma (protizánětlivý kurkumin, je obsažen v kari), DHA (jedna z omega-3 mastných kyselin). Dále pak vitamín D, probiotika, kyselina alfa-lipoová, resveratrol a kokosový olej.

Své místo má i pravidelný půst a taky již zmíněný spánek.

Nechte si poradit a pomoct přímo od nutričních terapeutek

Konkrétní rady, a to tak, aby fungovaly právě Vám, poskytneme na individuálních konzultacích. Chcete-li pomoci s čímkoliv ohledně stravy a Vašeho zdraví – jsme tu pro Vás v poradně Paleo Spirit. Nebojte se nás kontaktovat, i když už máte nějaké zdravotní problémy (roztroušená skleróza, cukrovka, Parkinsonova choroba, nebo „jen“ obezita) – stravou se dá opravdu hodně změnit a zlepšit. Pracovat na sobě budete hlavně VY, my Vám ovšem pomůžeme s jídelníčkem, nasměrujeme, podpoříme, povedeme vás. Rády pomáháme lidem hubnout, ale ani nevíte, jak nás těší, když někomu pomůžeme zlepšit jeho zdraví. To je naše hlavní poslání.

Pár slov na konec

„Chci vám říct, že degenerace mozku není předurčena geneticky. Není nevyhnutelná. A pokud patříte k těm, kdo trpí nějakou jinou nemocí, která má svůj původ v mozku, např. chronickými bolestmi hlavy, depresí, epilepsií nebo výkyvy nálad, pak nemusí být na vině vaše zděděná DNA.

 Souvisí to s tím, co jíte!“

David Perlmutter – neurolog, člen Amerického sdružení pro výživu, zakládající člen Amerického výboru pro integrační a holistickou medicínu, autor knihy Moučný mozek (Grain Brain).

ZDROJ ČERPÁNÍ  ►ANNA JERMÁŘOVÁ

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

NENOSIT BOTY MÁ VELKÝ SMYSL

AUTORKOU TEXTU I ČLÁNKU ► ALUE.K. LOSKOTOVÁ

Už jsem v minulosti psala o tom, že na mě lidi koukají trochu divně, když kolem nich projdu bosky. Chodník, silnice, tráva, je mi to jedno, jdu si bosky, když můžu. Ať na mě kouká kdo chce, neví o co přichází. Většina lidí nedokáže pochopit, co mě na tom tak naplňuje, ale těch důvodů je mnoho a jsou opravdu pádné.

Příroda mi dala ploché nohy, díky kterým jsem si prožila hodně bolesti jako dítě. Postupem času jsem však zjistila, že ploché nohy nejsou bolestivé jako takové, že ony NEJSOU MŮJ PROBLÉM, jak mě pořád všichni učili.

Naučila jsem se mít svoje nohy ráda, i se obdivovat tomu, že jsou krásné. Nějakou dobu mi to trvalo, ale nakonec jsem se do toho stavu naprostého sebepřijetí dostala... A také jsem zjistila, co nás ,,platfusáky" vlastně tak strašně bolí. Nejsou to naše nohy, ale BOLÍ NÁS BOTY. Respektivě nepřirozené prostředí, do kterého nohy každý den všichni strkáme.

Protože plochá noha je citlivější na cokoliv nepřirozené, hlásí mnohem jasněji než noha zdravá, že je něco v nepořádku a že se jí něco nelíbí. Jinak než bolestí to neumí... Zdravá noha vydrží více, ta zatne zuby a začne bolet, až když člověk zajde do extrému. Třeba že stráví celý den na jehlách.

Když cítím bodavou bolest nohou po delší chůzi, potom jediné co stačí, je SUNDAT SI SANDÁLKY nebo tenisky a v okamžiku, kdy dostoupím plochou nohou na holou zem, projede celým mým tělem obrovská úleva, spojená se slastí. Něco podobného, jako kdyby vám po velice náročném dni někdo dělal profesionální masáž zad se vším všudy a vonnými olejíčky k tomu. - Vzdychnu úlevou a bolest je najednou pryč, jako když utne. Netrvá to ani půl minuty, a to je to velice intenzivní.

Jeden z důvodů, proč fakt nemám ráda zimu je, že v ní nemůžu chodit bosky. Můžu, když je mokro nebo chladno, ale ne v mrazech. Mnohdy se mi ale stane, že v zimě jdu v těch svých kožených kozačkách a i když jsou mi volné a dobře prošlápnuté, moje nohy po hodině chůze začínají bolet a já musím vydržet až do konce. Nejhorší to je při pozdních návratech domů, když vám ujede spoj a vy tu hodinku jdete pěšky. Dost blbé je to i ve chvíli, kdy má člověk punčocháče a nechce si je zničit. Ach ta móda... Chce to více nošení delších sukní.

Pokud je bota zdravotní, tzv. ortopedická, bolí mě z ní noha už za deset minut, protože mě ta bota ještě tlačí i tam, kde klenbu prostě nemám... A noha trpí jako zvíře.

Když jsem byla malinká, máma mě učila zajímavé protiklady:

,,Choď hodně bosky venku, když je hezky. Holá země masíruje plosky a nožičky budeš mít zdravější."

To jsem dělala ráda, bavilo mě to. Kolem domu byla dost velká zahrada, trávník, pozemek a nebyl proto problém být venku, chodit bosky, masírovat nohy a cítit se u toho komfortně.

,,Choď hodně po špičkách, to se ti klenba zformuje."

Zkoušela jsem to v dobré víře, ale efekt to nemělo, po chvilce nohy bolely a po letech zjišťuji, že způsobovat si bolest opravdu není dobré považovat za proces samoléčby. Navíc chůze po špičkách je nepřirozená pro páteř a není zdravá pro celkové držení těla. Když se po nich člověk občas sám projde, je to v pořádku, ale dlouhodobě to v pořádku není. Nakonec jsem i ráda, že jsem to příliš často nepraktikovala.

,,Nos ortopedické boty, tady máš, tyhle mají dobrou výztuhu." - a ,,Choď neustále v papučích, nechoď doma bosky...

Kde máš papuče?!"
- To bylo pro mne dost matoucí.

Takže venku mám, ale doma nesmím...?

Z ortopedických bot mě bolí nohy strašlivě, přesto jsem v nich se zatnutými zuby vydržela celou školku, základní školu, kus střední, chodila jsem v nich i doma. Moje maminka - když byla ještě zdravá a nějak to fungovalo, to mi bylo max. 6, takže je to opravdu dávno - mi i dokonce v dobré víře doma vyráběla podložky pod klenbu nohy, co mi dávala do bot.

Neustále se mi slibovalo, že když budu cvičit na nohy, chodit bosky, po špičkách, když budu dělat cviky pro plochou nohu a když budu dlouho chodívat v ortopedických botách, tak že se mi to spraví... Nespravilo se mi vůbec nic. Jen jsem hromadu let trpěla bolestmi, které nebyly vůbec nutné.

Mírné zlepšení klenby nohou (a silné zmírnění bolestivosti z bot, předtím jsem ušla sto metrů a už to bolelo) jsem paradoxně zaznamenala po dlouhodobé detoxikaci organismu podle Jonášovy metody. Žádný z preparátů nikdy neměl nic společného s napravováním plochých nohou. Dodneška tomu moc nerozumím, ale je to pro mne něco jako zázrak. Možná mě v tomto směru ještě nějaký vývoj k lepšímu čeká, přestože jsem už Jonášovky vyměnila za jiné metody. Nebo je možné, že nohy přestaly tak moc bolet právě proto, že jsem je tehdy přestala považovat za ,,problémové" a přijala jsem je jako svoji součást.

Postupem času jsem se naučila s tím žít, učila jsem se sebelásce a pozorovala jsem, co dělá mým nohám dobře a co ne.

Ortopedická bota, tzv. ,,zdravotní" je pro mě nepohodlná, bolestivá a nepřinesla mi v životě nikdy žádné výhody. To je přesný opak toho, co tyto boty slibují a co se od nich všeobecně čeká!

Naopak úplně ploché rozšmajdané boty, jsou pohodlné a noha z nich bolí většinou úplně minimálně. - Údajně pro mě absolutně nevhodné. Dneska se snažím pořizovat pohodlné ploché boty, co si můžu rozšmajdat.

Ortopedická doporučení už jsem s konečnou platností absolutně zavrhla a kdyby někdy v teoretické budoucnosti moje případné děti po mě ploché nohy podědily, prostě bych jim sebrala boty a bylo by to vyřízené... :D

A pak došlo nové poznání: Když mě nohy bolí tak moc, že už to nejde vydržet, sundání bot OKAMŽITĚ zastaví jakoukoliv bolest, i tu co vystřeluje do nedohledných částí těla. Najednou všechno přestane a já ujdu ještě mnoho hodin, klidně naboso, kdežto v botách by bylo nutné dělat přestávky a pak bych stejně odpadla.

Máte ploché nohy? - CHOĎTE BOSKY

Začátky jsou náročné v tom smyslu, že nohy nejsou zvyklé na nerovný povrch. Když je celý život mačkáme v nějakém modním škrpálu, úplně zdegenerují a něco, co je jim přirozené a pro co byly přírodou stvořeny, se jim nelíbí.

Beton je drsný, každý kamínek se zapichuje do paty, noha po chvilce začíná pálit, její kůže je podrážděná, a někdo má dokonce z toho i pliskýře.

To jsou všechno nepříjemné počáteční projevy, které by postupem času odezněly, protože noha by si sama zvykla a začala by si to naopak užívat. Ale moderní člověk digitální doby chce hned všechno okamžitě, TEĎ, instantně, ten na nic čekat nebude... A je mu to nepohodlné, takže si zase boty nazuje a už se k tomu nevrátí... A diví se, jak někdo může chodit bosky, protože je to přece tak ,,strašné".

Inu, jiný člověk tak chodit může. Protože jeho noha ví, co je přirozené. - Bota přirozená není.

Moje neoblíbenějš procházky jsou ty, kdy je teplo, beton nebo chodníček je mírně nahřátý. Z domu vyjdu tak, že boty si nesu v ruce, nebo zavěsím někam na tašku. Když narazím na ostrý hrubý štěrk (ten opravdu příjemný není), boty nazuju, přejdu ho, pak zase zuji a jdu dál. Tímto způsobem ujdu mnohem delší vzdálenosti než normálně, je to velice pohodlné, zdravé a naprosto bezbolestné.

Také chůze je vědomá. Moderní člověk je zvyklý prostě jít, jako buldozer, nekouká nalevo ani napravo. (... a nepozdraví) Tak se mu docela snadno stane, že přistane botou v atomovce (tím je myšlen exkrement, zpravidla psí a dle Murphyho zákona schválnosti čerstvý a lepivý.), nebo zašlápne nějakého živého tvora, který za nic nemůže, jen se mu zrovna připletl do cesty. (Hlemýžď vám neuhne, i kdyby stokrát chtěl a zkuste ho nechtěně zašlápnout bosou nohou. To nejde, protože okamžitě reagujete na překážku, kdežto necitlivá noha v botě udělá *křup* a šnek má po ptákách. Vaše omluva je mu poté *víte na co*...)

Když jde člověk bosky, nemusí mít zrak neustále zaměřený na zem. Rozhlíží se kolem, jde s hlavou vztyčenou, ale zhruba více mapuje, po čem chodí, případně co bude následovat jako další... Uvědomuje si to. Vnímá odlišnost různých povrchů a dává si pozor, kam šlape. Když jdete bosky, v podstatě díky tomu nejsou nehody, které běžně vznikají z čisté lidské nepozornosti. Protože lidem díky botám je opravdu obecně jedno, po čem šlapou. Nedívají se na to.

Takže ten obecný ,,argument" proti chození bosky ,,No fuj, co když šlápneš tou bosou nohou do atomovky," je vlastně přesně naopak. Lidi bez bot do nich nešlapou, nejdou totiž jako buldozer.

Bosá chůze je vědomá chůze, je velice relaxační, naplňující a přináší velké množství požitků.

Někdy chodím bosky různě po okolí a u toho si vezmu do ruky sloupeček čokolády. Je to skvělé. Představte si, že jdete, masírujete si nohy, stimulujete všechny reflexní body v těle (to vás silně energetizuje, orgány úplně vibrují blahem), u toho vnímáte rozlišnost povrchů, což vás uspokojuje, je to zajímavé a u toho ci cucáte čokoládu. Z takové procházky existuje pouze jeden jediný výsledek: Budete po chvíli ten nejspokojenější člověk na celém světě a zachováte si snadněji po dlouhou dobu pevné zdraví.

ZDROJ ►http://karolinaloskotova.blog.cz

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz