ALEJKA

ALEJKA

PŘEKLAD PSANÉHO SLOVA Z OBRÁZKU V ANGLICKÉM JAZYCE

TRANSLATION OF THE TEXT FROM IMAGE:::::::::::::::
WELCOME WITH LOVE IN MY BLOG, WHICH LET IT BE FOR ALL OF YOU LOOKING FOR A GUIDE INSPIRATION
IN THE COMMON PERCEPTION, HARMONY AND SHARING FEELINGS, EMOTIONS...


Zobrazují se příspěvky se štítkemBuddha a Buddhismus. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBuddha a Buddhismus. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 23. února 2015

PROŽÍVÁNÍ BOHATSTVÍ


Části Diamantové cesty se také říká „cesta tantry”. Má čtyři úrovně a na nejvyšší z nich se kromě 
osobních představ pracuje s formami buddhů v párovém spojení, které jsou projevem nadčasových úrovní absolutní skutečnosti. Zahrnuje větší bohatství metod a prostředků, než jsou cvičení párového spojení, která jsou pod tímto jménem obecně známá na Západě. 
Cvičení párového spojení jsou zvláštní oblastí v rámci buddhistických tanter a lze je provádět pouze za určitých podmínek a předpokladů. Navíc potřebujete partnera na stejné, vysoké úrovni rozvoje.
Na základě různé motivace, sklonů a schopností učil Buddha své žáky třem cestám meditace vedoucím k vysvobození a osvícení. Druhou z nich lze používat ihned, zatímco první a třetí je možné zcela využít a vychutnat po absolvování Přípravných cvičení.Tajné učení a módní pojem.
Asi žádný pojem nevyvolává v souvislosti s láskou a sexualitou tolik zmatku a nedorozumění 
jako slovo „tantra”. O tomto tématu existuje bezpočet knih, webových stránek, kurzů a seminářů 
a se slovem tantra se spojují nejdivočejší představy. 

Proč vzniklo tolik zmatku?

Hlavní příčinou je časté zaměňování a spojování buddhistických, hinduistických a taoistických tajných učení. Zvláště hinduistická tantra byla na Západě redukována pouze na nepřehledné množství sexuálních cvičení. Dnes je sice celosvětově známá, ale zároveň nenabízí o mnoho víc než sportovní partnerská cvičení. U mnoha z kurzů tantry nabízených na volném duchovním trhu chybí potřebná mnohaletá příprava a původní odkaz, a dochází tak k jejich naprostému rozředění.
Dostupnějšími se však bohužel stala také tajná buddhistická učení. Někteří učitelé – většinou mniši, kteří se z pochopitelných důvodů necítí být těmito učeními tak zavázáni – do nich kvůli vlastní slávě příliš ochotně zasvěcují nepřipravené žáky, případně i pouhé zvědavce, a píší nezodpovědné texty.
K úrovni buddhistické tantry člověka nepřiblíží informace ani jakákoliv umělecky přizpůsobená fyzická cvičení. Na většině nabídek současného trhu jenom rychle vydělávají obchodně zdatní lidé. Pro realizaci hlubokých tajných učení náboženství zkušenosti z Dálného východu nestačí knihy nebo víkendové kurzy. Například v buddhismu je k tomu, aby mohl nadaný žák vůbec dosáhnout smysluplných výsledků, bezpodmínečným předpokladem mnoho let nebo dokonce desetiletí soustředěné meditace, podpořené blízkým svazkem plným oddanosti s realizovaným učitelem. Drahocenná učení se od Buddhových časů předávají z učitele na žáka. 
Proto se také říká, že žák Diamantové cesty cítí na uchu dech Buddhy.

Mnohé vysvětluje samotné slovo „tantra”. Překlad sanskrtského slova „tantra” znamená „tkát” nebo „proudit”. Tantrické zkušenosti tedy prostupují každodenním životem. Zároveň jsou zcela v protikladu vůči pouhému získávání intelektuálních znalostí. Jaký je vzájemný vztah mezi oběma přístupy? Vysvětlit jej lze následovně: naučené vědění je jako záplata na látce, jakmile se nitě opotřebují, zase odpadne. Zkušenosti, nasbírané nejlépe komplexně na úrovni těla, řeči a mysli, jsou však jakoby vetkané do látky a vydrží stejně dlouho jako látka samotná.Na cestě tantry se víc a víc zmenšuje rozdíl mezi blažeností sexuálního spojení a hladinou radosti v každodenním životě. Na nejvyšší úrovni radosti se vše stává naplněním a prožívání překračuje všechny podmíněné stavy. 
O tantrických dosaženích se dá hovořit teprve, když je tento pohled stabilizován.


neděle 22. února 2015

SÍLA POCITŮ


V západní kultuře hrají vnitřní stavy odjakživa významnou roli. Už Homér ve svém díle zachytil, jak moc nás dokážou „pocity“ nadchnout i spoutat. Je to jejich síla a působivost, co zapříčiňuje, že se mnozí lidé cítí naživu teprve tehdy, když prožívají silné pocity. Vlastně všichni víme, že v životě se neustále střídá hezké s méně hezkým a přesto se zas a znovu snažíme udržet si dobré dojmy nebo zabránit nepříjemným prožitkům. Všude je vidět, jak nás pocity strhávají a jak reklama i média tuto tendenci posilují. Učí zákazníky brát vážně zcela proměnlivá hnutí mysli, a pokud tu žádný z takových pocitů zrovna není, učí, jak nechat nějaké vzniknout. Většina hudby, filmů a talkshow vyvolává neustálé rozruchy, které diváky polapí. Jejich představitelé nám mají poskytnout náhražku našich vlastních, snad chybějících, pocitů. Jako by nepřítomnost takových pocitů byla nebezpečnou černou dírou nebo něčím nudným.

Dokud nepoznáme prožívajícího, svůj vlastní střed, a dokud nevíme, jak vhodně nakládat se svými vnitřními stavy, plácáme se bezmocně jako ztroskotanec v moři a sráží nás každá vlna. Takové vzlety a pády provází většinu lidí po celý život a mnozí odevzdaně věří, že bez podléhání rušivým pocitům to prostě nejde. Kdo se neustále potácí mezi protipóly „mám rád“ a „nemám rád“, jen zřídka zažije hloubku, která se nachází za tím vším a v níž se všechno samo od sebe vysvobozuje.
Nejvyšší vzlety, ale i nejhlubší pády prožíváme především v partnerských vztazích, u nichž se předpokládá velká blízkost. Nejvíce se v nich otevíráme a jsme pak zranitelnější. Až příliš rádi a ukvapeně se pouštíme na cesty nejasných nebo neúplných vysvětlení a přitom házíme veškeré jasné myšlení přes palubu. Téměř každý, kdo nemedituje, věnuje pozornost každé krátkodobě se objevující nevrlosti a přidává jí tak zbytečně na síle i významu, namísto toho, aby prokázal svou duševní zralost a pevně se držel toho, co má přímo před nosem.

V partnerském vztahu tak často, zejména když se nenaplní očekávání, přichází zklamání či nespokojenost. Nebo se objeví závist a žárlivost, když se do prostoru, který chtěl alespoň jeden z partnerů sdílet výhradně s tím druhým, vetře ještě někdo třetí. Snadno rozvineme pýchu a myslíme si: „Nepotřebuji nikoho dalšího.“ Výsledkem je chlad a partner, který má možná dokonce i čisté svědomí, nechápe, co se děje. Následně se on nadchne pro jiný – rozzářený – obličej a ona bude potřebovat pár silných rukou, aby ji vysvobodil ze stavu, kdy se cítí ublížená. Nakonec dva normálně až nadprůměrně nadaní lidé marní vzácný čas vzájemným obviňováním a jeden z nich stráví noc na gauči. Tyto pocity zmatku, připoutanosti, hněvu, pýchy, závisti, chamtivosti a žárlivosti, následkem kterých vypadáme tak trapně, se v buddhismu označují jako rušivé pocity. Vztahují se pouze k osobě, k „já“, a vznikají vždy z nedostatku nebo pocitu méněcennosti.

Abychom mohli tuto „mateřskou školku“ jednou provždy opustit, vyplatí se vybudovat ve vlastním podvědomí obrovské bohatství dobrých dojmů a činů, díky nimž nebudeme od nikoho nic potřebovat. Teprve poté si budeme moci bez námahy vychutnávat to, co se objeví – objeví-li se něco –, a radovat se, i když se zrovna nic neobjeví. Rušivé pocity sice hřejí a přispívají k dramatičnosti, ale není to zdravé teplo srovnatelné například s tím, když k zatopení použijeme padlý strom. Spíš se to blíží situaci, kdy nám vypadne z kapsy přímo do kamen hrst bankovek, a zatímco je marně lovíme, ještě si popálíme ruce. Rušivé pocity jsou drahé a nepříjemné, ale nejdříve se vyplatí je jako takové rozpoznat.

sobota 21. února 2015

LÁSKA NENÍ NÁHODA


K tomu, abychom byli spokojení, vlastně ani nepotřebujeme kromě zdravého jídla, střechy nad hlavou, možností svobodně se pohybovat a demokratických svobod mnoho vnějších věcí, protože štěstí nakonec stejně závisí na našem vlastním pohledu. Místo toho, abychom se neustále lopotili za tím, co už možná máme, všude viděli poloprázdné sklenice a hromadili nesplněná přání, měli bychom si uvědomit své stávající možnosti duševního rozvoje a smysluplně je využít. Koneckonců žádné auto nebo kanape nemůže být šťastné, šťastná je pouze mysl. Proto bychom své štěstí měli hledat v ní. Buddha byl v tomto oboru mistr. Jediným cílem jeho učení bylo vysvětlit, že mysl může rozpoznat každý, a pokud budeme používat učení krok za krokem, můžeme nakonec dosáhnout štěstí. Drahocenná možnost vědomě utvářet svůj život pomocí buddhistických metod je obsahem první základní myšlenky. Jen málo bytostí má přístup k nadčasové pravdě a ještě méně z nich toho využívá.Na začátku vztahu si mnozí uvědomují zvláštní podmínky, díky nimž se mohou s partnerem dělit o vše dobré, vzájemně si darovat radost, objevovat nové světy a trávit noci v nejlepší společnosti, a těší se z nich. Je hodně užitečné připomínat si tento dárek každý den. Problémy pak ztrácí na váze a objevuje se vděčnost za každý okamžik.
Bohužel málokdo ví, jak „přesvědčit” podmínky k tomu, aby setrvaly. Jestliže se díváme na svět otevřenýma očima, čteme inteligentní noviny a večer si najdeme čas na zprávy, pozorujeme pestrý obrázek: všude vidíme šťastné a nešťastné lidi, čerstvě zamilované i truchlící, vztahy plné radosti nebo bolesti. Čím lépe se díváme, tím více poznáváme, že stejně jako stavy mysli všech lidí podléhají neustále změně, mění se neustále i to, co se našim smyslům zdá zcela pevné a skutečné. Nic na světě, dokonce ani samotný svět, tady nebylo odjakživa a nic tu nezůstane navěky. To je druhá základní myšlenka: vše je pomíjivé. A protože i milovaná osoba může už zítra zemřít nebo utéct, vyplatí se odpouštět a nevyčítat. Vhled do pomíjivosti všech jevů, do okolností, které je podmiňují, a smysluplné zacházení s měnícími se situacemi je dobrou metodou pro udržení svěžesti nejenom v partnerském vztahu, ale ve všem, s čím se v životě potkáváme.
Pokud si uvědomíme, že jako vzdělaní Západoevropané máme ve srovnání s většinou lidské populace ty nejlepší podmínky z hlediska historického, politického i sociálního, nebudeme chtít ztrácet čas. Prostě už nebudeme chtít mrhat drahocennými okamžiky, ale využijeme je pro duševní rozvoj. Namísto stížností, že milovaný partner odešel za jinou nebo že postel není ráno dostatečně zválená, máme radost z toho, že se můžeme zamilovat do koho chceme a sami si určit, kdy a koho si vezmeme. Začneme si vážit mnoha svobod, které máme ve všem, co si myslíme, cítíme a říkáme.

Neznamená to, že musíme všemu přitakávat nebo se shýbat před neměnnými podmínkami vnějších sil. Nikdo není vydán jen tak napospas neustálým změnám různých životních situací, neboť ty nevznikají „kvůli druhým” nebo náhodou. Náš současný život určuje naše vlastní jednání a bylo tomu tak i kdykoli předtím a bude i potom. O tom, jestli se bude vztah vyvíjet jako radostný a obohacující, nebo jestli budou partneři po sobě házet bláto, rozhoduje v závislosti na podmínkách víceméně každý sám podle toho, zda jsou tyto podmínky omezující, nebo zda nabízí možnosti. Jestliže to opravdu pochopíme a přitom si uvědomíme, že promarněné okamžiky se už nevrátí, v partnerském vztahu 
se mnohé změní. Budeme pak častěji připraveni vzdát se polovičatých věcí, zájmu jen o sebe samotného nebo všeho neradostného a nebudeme se honit za kolísavými a proměnlivými náladami. Namísto stížností a hledání chyb budeme raději sobě i partnerovi přát stabilní duchovní úroveň.
Každý si s sebou přináší z minulého života spoustu dojmů, které nyní určují jeho kulturní zázemí, tělo, zdraví, nadání nebo tendence. Mohou mít natolik zásadní důsledky, že mnozí mluví o „osudu”.
 Je to pochopitelné, ale není to tak, jak se zdá. Podmínky, ve kterých žijeme, můžeme změnit. Abychom si tyto možnosti uvědomili, zabýváme se ve třetí základní myšlence zákonem příčiny 
a následku – karmou. Existují sice příčiny, které dozrávají právě teď a kterým jsme do velké míry vydáni napospas, ale přesto svými myšlenkami, slovy a činy sami určujeme svou budoucnost. 

Vše, co prožíváme, je výsledkem našeho vlastního chování
 a souvisí bezprostředně s námi samotnými! 

Například o tom, co se ve vztahu odehraje později, rozhoduje dávání nebo odepíraní lásky v každém okamžiku. Dokonce i v okamžicích nadcházejícího dramatu můžeme vědomě vnášet do světa užitečné dojmy, které otevírají bránu k radosti a smyslu, a tak podněcují rozvoj trvalých hodnot, lásky a nadbytku. Za náš život není zodpovědný nikdo jiný než my sami, proto pokud je situace v páru svízelná, nebudeme už vinit z hádky partnera, ale vědomě najdeme pro oba cestu ven z obtížné situace. Kdo jiný by to měl udělat? Když budeme čekat, až s tím začne partner, zůstaneme závislí 
na ostatních a vystavení jeho špatným náladám. Každý může svobodně nasadit své síly k tomu, aby ukončil hádku. Nezáleží na tom, „kdo začal”. Nakonec vyhrávají oba.

Naneštěstí své možnosti nerozeznávají hlavně ti „se špatnými kartami”. Můžeme si to představit následujícím způsobem: kdo udělal hodně špatných věcí, je v situaci člověka, který bydlí na konci dlouhé chodby a chce s ním mluvit policie i zločinci. Jeho situace je evidentně omezená a má málo prostoru k jednání. Když ale někdo naproti tomu vnesl do světa mnoho dobrého, prožívá ho jako přátelský a neomezený. Zažívá nezměrné možnosti, které tkví v mysli. Pak vám bude policie dávat přednost ve dveřích a gangsteři odevzdají povinný podíl.


OBJEVOVÁNÍ MUŽE A ŽENY


Ženy a muži mají různé základní vlastnosti počínaje genotypem a vývojem mozku až po vnímání světa. Přestože se oběma otevírají cesty k plnému dosažení, dochází v jejich každodenním setkávání k mnoha malým a velkým nedorozuměním kvůli nedostatečnému pochopení rozdílů v jejich světech.
A ještě hůře: mnozí se příliš často pokoušejí svůj protějšek měnit podle svých představ. I když se to snad někdy podaří, výsledek působí neskutečně strojeným dojmem. Pokud se člověk o něčem sám nepřesvědčí, nepodaří se mu většinou změnu udržet. Následná odchýlení pak zase způsobují zklamání a nakonec vzájemný odpor.
Buddha přisuzoval ženám a mužům různé vlastnosti, ale od určité úrovně rozvoje viděl v jejich vzájemném doplňování a spojení nejvyšší možnosti pro dosažení osvícení. Osvícené ženy mají zvláštní moudrosti, kterými obohacují svět. Vše umožňují, jsou jako vše přinášející prostor, rády podporují druhé a pomáhají jim v rozvoji. Osvícení muži zase ukazují své schopnosti v aktivitě, s radostí vytahují možnosti z prostoru a jsou přitom rádi nezávislí. Samozřejmě se nádechy těchto moudrostí 
a aktivit ukazují u všech mužů a žen. Dále se budeme jejich projevy zabývat blíže.
Jakmile rozdíly mezi muži a ženami poznáme a naučíme se je láskyplně respektovat a prožívat jako další obohacení, které nás činí silnějšími a schopnějšími, může se vztah rozvíjet velmi dobře. Pokud dokážeme tento pohled udržet, možnosti tkvící v každém vztahu porostou. Naučíme se přistupovat k druhému, plnit jeho přání a společně se s radostí rozvíjet.Buddha s cílem ukázat rozmanitost lidí mluví o třech úrovních. Člověka neurčuje jenom jeho chování, řeč a vzhled – vnější úroveň, charakterizují jej také vnitřní hodnoty, pocity a myšlenky (vnitřní úroveň). Rozhodující je však tajná úroveň, která určuje, s jakým pohledem prožíváme jevy a jaké bude milostné spojení ženy a muže. Všechny úrovně jsou ovlivňovány tělem, myslí a karmou. Jejich celková souhra přináší výsledek – vzrušující mnohotvárnost lidí.

Vnější úroveň

Při setkání a zamilování zcela evidentně rozhoduje vzhled. Psychologie vychází z toho, že volba partnera je navzdory mnoha staletím kultury a výuky společenského chování i nadále určována vlastnostmi souvisejícími s krásou a silou, jako je stavba těla, tvar obličeje, vůně a řeč těla.
Buddha upozorňuje ještě na jiná hlediska, protože každý ve skutečnosti v tom pestrém chaosu, 
co se odehrává, vidí, že rozhodující nemohou být pouze zmíněné vlastnosti. O vzájemné a dlouhodobé přitažlivosti mezi dvěma lidmi rozhoduje především karma. Vliv mají i vzpomínky na milované lidi, kteří se podobají novému partnerovi, a staré sliby a svazky z dřívějších dob.
V partnerství jde v zásadě o to, používat smysluplně tělo, řeč a mysl pro dobro obou. Nejdříve se tak stane v milostném spojení. Oba během něho dávají své tělo, aby ten druhý mohl prožít rozkoš, 
která je krásnější než vše ostatní. Chceme-li, aby tato stránka lásky zůstávala svěží, neměli bychom po svatbě zapomenout na dietu a umělé řasy a pilně pracovat na prevenci pivního bříška. Je dobré udržovat si přitažlivý vnější vzhled a vyjadřovat se kultivovaným jazykem. K tomu rozhodně patří pečlivá péče. A neměli bychom zapomínat na láskyplná slova. Kromě toho, že ukazují lásku, vyjadřují rovněž respekt vůči druhým. Příliš mnoho jídla, pití a kouření nechá krásu a přitažlivost rychle zmizet. Plíce naplněné dehtem nic nezvládnou a krásná žena by nikdy neměla páchnout jako popelník!
Hodně nedorozumění způsobuje v dnešním na čas skoupém světě, ve kterém se o všem rychle
 a hodně mluví, informuje a pomlouvá zároveň, různý přístup muže a ženy k řeči.

čtvrtek 19. února 2015

TAJEMSTVÍ VELKÉ LÁSKY


Láska je, když myslíme víc na dávání než braní. Je to hluboké přání být s někým šťastný a zahrnuje soustavné přání dělat pro něj něco dobrého. Jsme od základu pozitivní a otevření svěžesti, a tak se každý okamžik stává bohatým a plným radosti. Tváří v tvář lásce se zdá všechno možné a neomezené.
Nejčastěji prožíváme lásku jako velmi osobní a jedinečnou. Jestliže však tento pocit a s ním spojené chování pozorujeme pečlivěji, zjistíme, že všichni na světě prožívají jeho nesčetné, ale v podstatě velmi podobné varianty. Třebaže každý, kdo se při pohledu na krásný obličej kdekoli na světě zamiluje, má pocit, že prožívá něco jedinečného. Pokud jsme se někomu otevřeli, prožíváme hluboké propojení s partnerem a můžeme se přitom těšit, že dobrá nálada, která vznikla, se dotkne i jiných. 
Již Platón chápal lásku jako úsilí o celistvost.
Když je člověk čerstvě zamilovaný, je mu jasné, co vlastně má každý vždy a všude před nosem. Nikdo nedokáže přivést k dokonalosti své vlastní štěstí sám. Vše je propojené a existuje jen ve spojení s ostatními. Tak vznikají okruhy šťastných lidí, jejichž hlavní příčinou je láska. Může jít o rodiče a přátele, kteří mají radost ze vztahu, nebo o sousedku, která si pomyslí, že by mohla dát dohromady hezký pár.
Když se bohatá a spojující láska rozvíjí, jsme stále schopnější vidět silné prožitky nadosobně a zcela bez sentimentu. Účinně se tak protne sklon marnit drahocenný čas očekáváním nebo být závislý na podmíněných prožitcích. Jsme-li připraveni chápat život jako cestu rozvoje, je pro nás samozřejmé podělit se s druhými o dobré dny a vzít si poučení z těch špatných. Jestliže se navíc vystříháme zvláště překážejících pocitů, rozvineme mezi a za prožitky velké množství vědomého prostoru.

Nezměrná láska

Co se děje v obohacující, obdarovávající lásce? 

Jejím základem je přitažlivost a žije z radostné výměny. Oba se mají rádi a dávají si to nejlepší. To, co partneři do vztahu vkládají, se dobrým způsobem doplňuje a oba se tak učí. Dávají do vztahu své nadšení, vhled a tělo, a protože setkání je tak bezprostřední, oba získávají a stávají se bohatšími. Štěstí přinášející láska, jež osvobozuje a naplňuje, se projevuje čtyřmi různými způsoby: tím, že dokáže obsáhnout všechny oblasti výměny bez jakéhokoliv úsilí, aktivním soucitem, sdílenou radostí a neochvějnou duševní rovnováhou; vztahuje se ke všem úrovním života.
Buddha přál všem bytostem, aby uskutečnily čtyři druhy lásky, neboť jsou přímým předpokladem pro dosažení osvícení. Čím více lásky k bytostem rozvineme, tím jednodušší budeme mít život. Nebudeme tak snadno napadnutelní a tolik nás nerozčílí takzvané „nespravedlnosti”. Naučíme se dívat jinak na nepřátele a na to, co považujeme za cizí, rozšíří se okruh našich přátel a začneme uvolněněji vnímat změny. Na druhé budeme působit přitažlivěji, protože láskyplnou pozornost si rád vychutná každý. Když se díky lásce otevřeme, můžeme být všem bytostem mnohem užitečnější.
Na uskutečnění těchto čtyř druhů lásky se zaměřuje mnoho buddhistických meditací.

neděle 15. února 2015

LÁSKA V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ


Všichni se lépe učí v dlouhodobém vztahu. Jestliže dobře funguje, může být velmi uspokojující a přinášet mnoho štěstí. Pokud se chceme doplňovat a setkávat na vnější, vnitřní a tajné úrovni, může nám věrnost přinést čas, prostor a hloubku potřebnou pro spoustu rozvoje.
Obecně platí, že bychom měli na sexuální úrovni působit co možná nejméně utrpení, protože v této oblasti je člověk zvlášť zranitelný. Díky věrnosti vzniká prostor pro důvěru, který se dotýká výhradně obou partnerů. Umožňuje jim vzájemně se zcela otevřít, což je pro cestu společného rozvoje nutné. Každý má vlastní práh citlivosti, a proto existuje i na poli věrnosti odpovídající počet pravidel hry. Každý pár a každý sám za sebe si nakonec musí vymezit ta vlastní.

Nevěra

Bez ohledu na to, nakolik se dnes snažíme smazat rozdíly mezi mužem a ženou a navzdory všem přísahám věrnosti a slibům znamená nevěra pro jednotlivá pohlaví něco jiného. Ženy nejčastěji prožívají vztah na duševní úrovni, muži mnohdy na fyzické. Mužská věrnost se ve světě obecně necení příliš vysoko. Neznamená to ale nutně, že na mužově vztahu s partnerkou je něco v nepořádku. Muži často bývají nevěrní, protože pociťují nadbytek a hledají vzrušení. Vyjdou si ven, užijí si zábavy, která většinou není lepší než obvykle, ráno se podívají na neznámý obličej vedle sebe a jdou zase domů ke své milované. Vše se dělo mužovým tělem, nikoli v jeho těle. Proto to nebylo tak osobní a on brzy na vše zapomene. Jestliže ale vážný vztah naruší nevěra ženy, obvykle to znamená, že už byly v partnerství delší dobu problémy, nebo se už dlouho s otevřeným srdcem nabízel někdo jiný. Vše se odehrává v ženině těle, je tedy vystavena většímu nebezpečí, snadněji onemocní nebo nechtěně otěhotní. Proto mívá ochota ženy k nevěře často mnohem hlubší kořeny než mužova. Když hledá další milostné známosti žena, vypovídá to o tom, že v rodině není něco v pořádku. Jestliže je nevěrný muž, nemusí to znamenat nic. 
Už staří Římané říkali: „Nedívejte se na císaře, ale na to, co dělá jeho žena.“
V dnešní době a ve zdravé společnosti si musí každý jednak sám a jednak ve stávajících vztazích ujasnit, zda platí, že: „Naše těla patří k sobě a naše energie by se neměly míchat s dalšími,“ anebo naopak: „Už dlouho se milujeme spíš ze zvyku než z vášně, možná bychom se měli otevřít novému vzrušení.“ Může se také stát, že se jednoduše zamilujeme, a pak je všechno jinak. Každý pár si musí sám ověřit své možnosti podle míry své štědrosti, připoutanosti a podle svých zvyklostí. Jestliže se máme prostě rádi, máme neustálou potřebu dbát na to, aby neochabovala vzájemná důvěra. Pokud ale jdou návaly žárlivosti příliš hluboko a milovanou osobu znejišťují, bylo společného učení se už dost. Pak bychom se měli rozhodnout, zda spolu chceme zůstat, nebo ne.

Nesmíme zapomínat, že jeden druhého nevlastníme, že každý si s sebou neseme od času bez počátku nekonečně mnoho svazků, které se mohou v tomto životě projevit jako přitažlivé, popřípadě obtížné vztahy. Objeví-li se nečekaná „zamilování“, měli bychom chápat, že se z naší druhé polovičky nestal naráz horší člověk, ale že nejspíš nemá nadhled nad situací nebo ji nedokáže zvládnout. Pokud do existujícího vztahu vstoupí další lidé, stane se tak nejčastěji kvůli velmi silné karmě. Byli jsme s nimi v minulém životě. Když se nyní objeví, jsou pro nás následkem dřívější vzájemné blízkosti znovu přitažliví. Také je docela dobře možné, že jsme v minulém životě žili se stávajícím partnerem jen povrchně nebo krátce. Pokud naopak kolem projde někdo, s kým jsme dříve strávili celý život a výborně si rozuměli, cítíme se k takovému spojení samozřejmě silně přitahováni. Jestliže v takovém případě nedokážeme nebo nemůžeme kvůli zaběhlým zvykům či úzkosti změnit současného partnera, bývá následkem spousta utrpení. Škodí to jak emočnímu životu, tak oboustrannému rozvoji.
Přistupovat k partnerovi, který nás opouští, se slovy: „Jestliže z toho máš radost, pak ti to přeji!“ je možné teprve tehdy, když si sami již nic nepřejeme, rozhlížíme se jinde a jsme nezávislí. Snaha zrealizovat pocit skrývající se za tímto výrokem však přináší obrovské obohacení. Štěstí, které hledáme u druhých, je stejně nadčasově přítomné v nás samotných. V takové situaci bychom měli překonat vše osobní. Jestliže navíc dokážeme rozšířit do světa svá dobrá přání, znamená to obrovský skok v rozvoji. Kdo se dokáže otevřít štěstí druhých, sdílet ho a dát jim prostor vzájemně se inspirovat, dává jim velký dárek. Jak říkají Dánové: „Když někoho miluješ, dej mu svobodu. 
Pakliže se vrátí, patří k tobě, a když ne, je to tak lepší.“

Každý musí přijít na to, co odpovídá úrovni žárlivosti partnera nebo partnerky a míře otevřenosti dané karmou. Tato pravidla si můžeme stanovit pouze individuálně tím, že se muž a žena pozorují a zjistí, jaká míra blízkosti vůči vnějšímu světu je pro ně smysluplná a k unesení. Dokud partneři nemají žádné děti a chovají se zodpovědně, takže nelámou srdce pro vlastní potěšení, nedávají prázdné sliby, neohrožují ničí zdraví, vypočítavě nelžou, aby druhé zneužili nebo učinili někoho nešťastným tím, že zničí jeho důvěru, jsou svobodní.

úterý 10. února 2015

TOUHA PO ŠTĚSTÍ .......


Většina lidí je toho názoru, že štěstí je možné najít někde vně a pak si je udržet. Konzumní společnost s radostí tuto mylnou představu posiluje, když nám neustále namlouvá, že cesta na to nebo ono místo nás učiní šťastnými nebo že vytouženého stavu dosáhneme ve chvíli, kdy si koupíme určité zboží. Jiní slibují, že tento stav zaručí volba politické strany nebo zvláštní způsob stravování. Lidé v naději na domnělé štěstí vkládají do jeho hledání síly a drahocenné hodiny a roky svých životů, aniž by přitom věděli, jak si je v případě, že by ho dosáhli, udržet. A tak se stává, že sice odjedeme na vysněnou dovolenou, ale letovisko je přeplněné. Získáme vysněného muže či ženu, ale oni nakonec upláchnou těsně před dveřmi svatební síně s někým jiným.

Horko těžko vybojované uznání v zaměstnání se po krátké době změní ve zlomyslné pomlouvání, protože spolupracovníci nás nemají rádi. Milované děti si vytvoří svůj vlastní život, ke kterému už člověk nikdy nedostane klíč. Otec rodiny náhle zemře. Důchody, na které si člověk celý život střádal, jsou zkráceny a diamantové prsteny, které měly vydržet navěky, se ztratí.

Důvod je jasný: pokud je příčina štěstí pomíjivá, může štěstí vydržet jen tak dlouho, dokud zůstanou zachovány jeho vnější a vnitřní podmínky.

Pokud zaniknou, zmizí podmíněné štěstí stejně rychle, jako se objevilo. 
Jak už před 2500 lety řekl velký řecký filozof Hérakleitos: „Vše plyne.“

Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí. Někteří myslí při jeho hledání jen na sebe, ale většině je to příliš málo a nepřináší jim to duševní ani fyzické uspokojení. Štěstí, které jim chybí, pak hledají v blízkosti milované osoby a chtějí se o ně dělit. Pro mnohé je totiž těžké spát sami. Od tohoto úsilí je neodradí vysoká míra rozvodovosti, ani zkušenost, že málokdy vydrží láska po celý život. Navíc v partnerském vztahu není nic zadarmo.

Růžové obláčky lásky září jen tak dlouho, dokud o ně usilujeme a věnujeme jim dostatek pozornosti. Po počáteční době vzájemného poznávání je nutné, abychom na štěstí svého partnera mysleli i během všedních dnů a abychom také rozvíjeli vlastní vnitřní život.

Pokud se ale podíváme, jaké nástroje nám v tom mají pomoci, zjistíme, že nám často nestačí, respektive že nevíme, jak s nimi zacházet. Pomoci může pohled na Buddhovo učení.

Ukazuje nejenom, jak dosáhnout trvalého štěstí, nezávisle na všech vnějších okolnostech, ale dokonce, jak se sám stát zdrojem štěstí a lásky. To je jediný cíl Buddhových metod. Můžeme se přirozeně zeptat, co věděl Buddha o lásce, partnerství a o možnostech, které nabízí, když byl sám mnichem a byl obklopen především sobě podobnými. To ale není tak úplně pravda. Většina buddhistů, jak v minulosti, tak nyní, je plně zapojená do života, má práci a rodinu. Říká se jim laici. Právě ti se ptali historického Buddhy na problémy týkající se každodenního života a lásky. Buddha odpovídal podle toho, jaké měli schopnosti a životní situaci, aby jim odpovědi přinesly skutečný užitek a mohli s nimi pracovat. Kromě toho Buddha ještě předtím, než se vydal na cestu za štěstím, které nemůže zničit nemoc, stáří ani smrt, vedl bohatý milostný život.

Každému mohou pomoci zejména učení o příčině a následku (skt. karma), která předal poté, 
co dosáhl osvícení. Nabízejí totiž hluboký vhled do životních souvislostí.

Aniž by moralisticky zdvihal ukazováček, vysvětluje, které myšlenky, slova a činy vedou v budoucnu k dobrým a které ke špatným výsledkům. Díky těmto znalostem získáváme možnost vzít budoucnost do vlastních rukou. Skříňka na nářadí je naplněná až po okraj a my se můžeme chovat smysluplně a správně a přinášet radost sobě i druhým. Učení o příčině a následku v žádném případě neznamená, že karma je osud, naopak nám dává jedinečnou a obrovskou svobodu neustále zasévat správná semínka těch plodů, jež bychom rádi později sklízeli.

Znamená to, že neustále vytváříme příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a jsme spoluodpovědní za štěstí i utrpení blízkých, kteří se nám otevřeli. Ve vztahu jsme totiž více otevření a dobré i špatné dojmy dozrávají zvláště rychle.

Přednost dáváme cílům, které nám mají přinést štěstí, ale rozhodujeme se i podle způsobu, jak jich dosáhnout. Pokud už máme rodinný dům, jezdíme několik let pravidelně dvakrát ročně na dovolenou a naše žena se každý měsíc nechává „zušlechťovat“ v kadeřnickém salonu, nebude nás už tolik vábit pohodlný život na kanapi před televizí se slanými tyčinkami a pivem. Můžeme svoji sílu, díky které jsme dosáhli takových výsledků, využít smysluplněji pro nadosobní cíle. Pro rozvoj směrem k trvalému štěstí jsou důležitým základem všechny životní zkušenosti – ať už jsme sami, žijeme v páru, rodině nebo jsme součástí nějaké skupiny.

Tyto zkušenosti umožňují využít sílu, veškerý nadbytek, radost, lásku, vědomě udržované vysoké mínění o partnerovi a o okolí a zároveň objevovat nové, často třeba i náročné, ale vzrušující možnosti. Láska tak bude déle svěží a zároveň ubude omezení v mysli a zmizí pevně zakotvené návyky. Osobní omezení se sama od sebe rozpustí nebo se stanou výzvou, které se velmi rádi postavíme. Každá zkušenost se tak stane krokem na cestě k trvalému štěstí.




UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl  

úterý 9. dubna 2013

BUDDHISMUS - vidět pravdu, jaká je ► (dokument)


Buddha a Buddhismus
►►►►►►►►►►►►►►►►►►►
Opozice proti pesimismu hinduistického nekonečného kola existence, proti přísnému asketismu a nedostatku individuality umožnila rozvoj a popularitu buddhismu. Buddhismus byl založen v šestém století před Kristem v Indii Gautamou Buddhou a dnes má po celém světě více než 300 milionů stoupenců. Někteří odhadují, že buddhismus má více než 400 sekt, z nichž mnohé se velmi liší ve víře i v praxi.

Otci Siddhárthy (Buddhovo původní jméno), místnímu rodovému náčelníkovi, při narození syna řekli, že Siddhártha se stane mocným vládcem. Také však otce varovali, že uvidí-li mladý Siddhártha někdy starobu, nemoc, smrt nebo asketický život, sám se stane asketou. Král chtěl, aby se ze syna stal velký vládce, a chránil Siddhárthu před světem. Nakonec však mladý muž všechny tyto formy utrpení spatřil a jak předpovědělo proroctví, dobrovolně se zřekl světa a hledal lék na utrpení.

Po letech hledání přišel Siddhártha konečně ke stromu osvícení, pod nímž meditoval, dokud se nestal buddhou (osvíceným). Právě tam poznal "čtyři vznešené pravdy":

1. Celý život je naplněn utrpením.
2. Utrpení je způsobeno touhou či žádostí, která vede ke znovuzrození a k dalšímu utrpení.
3. Lékem na utrpení je uhasit všechnu touhu.
4. Aby člověk uhasil touhu, musí se vydat na osmidílnou stezku: správné názory, správná řeč, správné chování, správné usilování, správné vědomí a správné rozjímání.

Následuje-li člověk osmidílnou stezku, může dosáhnout nirvány. Nirvána (uhasit) znamená ukončení touhy a konec bolestivého koloběhu znovuzrození. Popsat nirvánu není možné. Není to místo, ale paradox. Nejlépe se o ní dá přemítat, odpovídáme-li na otázku:
Kde je plamen, když zhasne?

Aby člověk dosáhl nirvány, musí hledat skutečnost a spásu a plnit mravní požadavky, které zakazují zabíjení (lidí nebo zvířat), krádež, klevety, lež, pití alkoholu a sexuální nezdrženlivost. Mniši zůstávají v celibátu a mají málo majetku.

Od Buddhovy smrti se vytvořilo mnoho směrů buddhismu. Dva hlavní jsou mahájána (velký vůz), představující severní buddhismus, a hínajána (malý vůz), představující jižní buddhismus. Mahájána si vytvořila propracovanější teologii, která obsahuje vlastní svatá písma, složitou metafyziku a rituály. Podle jejich víry je Buddha spasitelem, ale existuje také mnoho jiných bohů. Hínajána zůstává blíže k Buddhovu původnímu učení. Učení malého vozu obvykle dodržují mniši, kteří považují moudrost za hlavni ctnost a Buddhu za světce, nikoli za boha. V jejich víře není žádná metafyzika a jen velmi málo rituálů.


"Konat dobro, nekonat zlo,
očišťovat svou mysl,
to je poselství všech Buddhů."
"Všemu předchází mysl. Mysl je základem, mysl je tvůrcem.
Kdokoliv jedná s čistou myslí, toho následuje štěstí věrně jako stín."

►Dhammapadam - Buddhův první proslov ►




BUDDHISMUS - vidět pravdu, jaká je ► (dokument)
Vidět realitu neznečištěnou projekcemi mysli... Nelpět na vnějším světě.
Znečištěná mysl je ovládána chtivostí...
Buddhismus je tedy o PROBUZENÍ do skutečného stavu věcí...


► ZDROJ ► IGOR CHAUN - GOSSSCHA1