ALEJKA

ALEJKA

PŘEKLAD PSANÉHO SLOVA Z OBRÁZKU V ANGLICKÉM JAZYCE

TRANSLATION OF THE TEXT FROM IMAGE:::::::::::::::
WELCOME WITH LOVE IN MY BLOG, WHICH LET IT BE FOR ALL OF YOU LOOKING FOR A GUIDE INSPIRATION
IN THE COMMON PERCEPTION, HARMONY AND SHARING FEELINGS, EMOTIONS...


Zobrazují se příspěvky se štítkemMoudrost myšlenek. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMoudrost myšlenek. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 13. září 2015

STÁŘÍ ZAČÍNÁ POZDĚJI


Čím se život po padesátce liší od veškerého předchozího života?

Obecně se má za to, že hlavním důsledkem prodlužování lidského života je fakt, že staří lidé déle žijí. Jenomže tak to není.

Tím hlavním důsledkem, doslova obrovským a před našima očima proměňujícím celé lidstvo, není to, že stáří déle trvá, ale fakt, že mnohem později začíná.

Pro ty, kterým je dnes čtyřicet, padesát, pětapadesát let, začne stáří někdy v pětasedmdesáti, osmdesáti letech. Tedy o pětadvacet let později, než pro generaci našich rodičů.

Ještě docela nedávno byla v lidském životě tři hlavní období: mládí, zralost a stáří. Nyní „zralost“ nastupuje kolem padesátky a znamená počátek absolutně nové, dříve neexistující etapy lidského života.

Co o ní víme?

1. Trvá téměř třicet let – od padesáti zhruba do pětasedmdesáti.

2. Na rozdíl od dřívějších představ se fyzické a intelektuální možnosti člověka v tomto období při správném přístupu nesnižují a jsou minimálně stejné, v některých případech dokonce lepší, než v mládí.

3. Je to potenciálně nejlepší, nejhodnotnější období lidského života, neboť sjednocuje zdraví, sílu a životní zkušenosti. Podle všech statistických údajů posledních let nejšťastnější období života, jeho vrchol, přichází dnes přibližně v pětašedesáti letech.

4. Ti, komu je dnes 55-65 let, prožívají takové období jako vůbec první v lidské historii. Dřív zkrátka neexistovalo, protože lidé stárli mnohem dříve.

5. V nejbližších několika desetiletích se lidé ve věku 50 – 75 let stanou nejmohutnější věkovou skupinou na Zemi.

Čím se život po padesátce liší od veškerého předchozího života? 

Přece tím, že životu po padesátce nás nikdy nikdo neučil!

Kojence připravují na dětství, dítě na dospívání, dospívající na mládí a v mládí trávíme desítky hodin přípravou na nadcházející zkoušky zralosti. Teprve hranici padesáti let překonáváme bez sebemenší představy o tom, jak, čím a kvůli čemu žít dál.

Na tom není nic divného. Kde bychom měli takové znalosti vzít, když ještě pro generaci našich rodičů padesátkou jaksi oficiálně začínalo stáří a o dalším životě se spíš nepřemýšlelo.

Málokdy si uvědomíme, že životní program, který bez odchylky svou životní poutí následujeme, byl založen předcházejícími generacemi. Právě předcházející pokolení vytvořila všechny knihy, filmy a vzdělávací systémy, které v dětství a mládí formovaly naše vědomí.

Předcházející pokolení však neměla žádné představy o životě po padesátce. Z prostého důvodu: v jejich zkušenosti po padesátce v zásadě už o žádný život nešlo. Proto také není součástí životního programu, který jsme zdědili.

Podle veškeré sebrané statistiky těm, kterým je dnes nějakých 50-55, nezačne stáří dřív, než v osmdesáti letech. To je samozřejmě moc a moc příjemné. Prostě nám bylo darováno až pětadvacet (!) let aktivního, plného života. Problém se skrývá v tom, že zacházet s tímto dárkem nás nikdo nenaučil. Takže po padesátce někdy riskujeme ztrátu dobrých 25-30 let, když ji akceptujeme jako hranici stáří. Ztracená léta by pro nás přitom bez přehánění mohla být ta nejkrásnější v životě.

Po padesátce nastupuje v životě pozoruhodné období, kdy máme čas, máme zdraví i sílu, nemáme už sociální závazky, zato máme životní zkušenosti a do počátku stáří nám zbývá ještě čtvrt století!

Neutrácejte tento čas zbytečně. Později byste toho litovali.

Když je vám přes padesát, je pro vás dnes možné doslova všechno: nové zájmy, nová zábava, radosti a dojmy, nová kariéra, nová láska, nové cesty. Přitom kvalita těchto nových zážitků v mnohém daleko překračuje všechno, co vám bylo dostupné za zeleného, nezkušeného a povinnostmi svázaného mládí.


► V.Jakovlev

ČERPÁNO ► www. PRO NÁLADU

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

středa 25. března 2015

DVANÁCT KAPEK V MOŘI


Byl jednou jeden žák a ten se zeptal Mistra: "Co mě odděluje od pravdy?"
A Mistr řekl: "Nejsi sám, kdo je oddělený od Pravdy. Je mnoho takových."

A dále pokračoval: "Povím ti dvanáct malých příběhů, které ti budou připadat jako velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když se budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých příběhů stanou velké a z velkých zase malé."

Dvanáct příběhů

První příběh
Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neexistovalo. 
A stejně tak je to i s mnohými lidmi. Stojí ve středu Boha a tvrdí, že Bůh nikdy neexistoval.

Druhý příběh
"Chci svoji svobodu," dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzdvihlo na svůj povrch. "Chci svoji svobodu," dožadovala se zase kapka. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblak. "Chci svoji svobodu," dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá - spustila ji zase dolů. 
A tak byla opět v moři.

Třetí příběh
Intelektuální kapka je intelektuální kapka vody, ne moře.

Čtvrtý příběh
"Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí," řekla kapka v moři.

Pátý příběh
"Bezpochyby, jednu věc už jsem poznala. Jsem o něco důležitější než moře."

Šestý příběh
"Asi se nikdy nepotkám s mořem," povzdychla si kapka v moři.

Sedmý příběh
"Ale, co je mně po moři," řekla kapka v moři.

Osmý příběh
Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře, nechtěla o moři nic vědět.

Devátý příběh
Jedna kapka v moři svolávala ostatní kapky, aby mohly udělat povstání v moři.

Desátý příběh
"Z titulu mé moci," řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, "z titulu mé moci jsi od tohoto dne vyloučena z moře."

Jedenáctý příběh
"Jsi v mé lásce," řeklo moře kapce vody. Ale kapka moře neslyšela,
protože byla naplněna láskou k jiné kapce.

Dvanáctý příběh
"Kdyby se mi podařilo..", uvažovala kapka vody, "aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem." A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí jednou velmi ublížila. Způsobila jí největší utrpení v životě. A tak ji přes všechnu svou lásku nedokázala odpustit. Jen proto, že nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná chyběla - nestalo se z ní moře.

Poslední příběh

Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku. "Ty jsi já," řeklo moře, "a já jsem ty." Otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to, co patřilo moři, patřilo od té chvíle i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět.

"Věz, můj žáku, moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí." "Ale co když je taková kapka vody velice špinavá, co potom?" zeptal se žák. Tehdy se Mistr z celého srdce rozesmál a řekl:
"Žádná kapka nemůže být tak špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit."

©2015 Připravila: ALENA pro ► http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

neděle 1. června 2014

Úvaha o lidském studu


Existují různé názorové skupiny a sdružení, které považují větší, nebo menší míru tělesného obnažování za jedno nejlegitimnějších lidských práv. Mezi nejextrémnější projevy těchto trendů patří nudismus a mezi umírněnější současná, a to zejména ženská móda.

Tyto názorové skupiny mají samozřejmě mnoho pádných argumentů prokazující proč je to správné, legitimní a žádoucí. Vzpomeňme třeba například ten, že člověk pochází ze zvířete a u zvířat je nahota něčím absolutně přirozeným a normálním. Něčím tak přirozeným a normálním, že by to mělo být zcela normálním a žádnou výjimečnou pozornost nevzbuzujícím i u člověka, který je v podstatě pouze dalším pokračujícím článkem dlouhodobého evolučního vývoje.

Pokusme se nyní zareagovat na tento názor a poukázat na obrovský rozdíl mezi nahotou zvířat a nahotou lidí, kterou spolu nelze vůbec srovnávat. Už z povahy věci samé, čili z nepřeklenutelné druhové rozdílnosti mezi zvířetem a člověkem totiž vyplývá absolutní nelogičnost ospravedlňování nahoty člověka, nahotou zvířete.

Každý přece ví, že člověk stojí ve vývoji výše. To znamená, že jeho vnitřní podstata je úplně jiná, než vnitřní podstata zvířete. V evolučním vývoji obdržel člověk ze zvířecího světa pouze tělo, zatímco jeho nejvnitřnější jádro - čili to, co nás od zvířat odlišuje, je úplně jiné. Je jím duch! Duch člověka, jehož úkolem je produchovňovat, zušlechťovat a povznášet vše kolem nás, to znamená i z evolučního vývoje vzešlé, hmotné zvířecí tělo a přetvořit ho do výsostně lidské podoby.

Neboť první lidé se svým tělesným vzhledem podobaly více opici než na člověku, ale duch, sídlící v jejich nitru postupným vývojem zušlechťoval jejich polozvířecí tělo a dával mu lidskou formu.

Nahota, spojená s bytostnou podstatou zvířete byla přirozenou a vlastní ranním stádiím lidstva na zemi. Ale čím víc duch zušlechťoval tělo i vše kolem sebe, tím více byla lidmi pociťována nutnost zahalování se, která nepramenila pouze z potřeby chránit se před chladem, ale ze stále intenzivněji se probouzející vlastnosti ducha - studu. Čím byl totiž lidský duch vyvinutější, tím intenzivněji v něm rostl pocit studu. Obecně se totiž neví, že právě stud je jistým měřítkem výšky duchovní úrovně člověka: čím intenzivněji je jím vnímán, tím vyšší je duchovní úroveň daného jedince.

Podívejme se z tohoto úhlu pohledu na dění kolem nás. I v současnosti se na zemi nachází mnoho komunit a skupin, u kterých je nahota naprosto přirozená. Avšak téměř vždy jde o komunity, stojící na nižších stupních vývoje, žijící v odlehlých pralesních oblastech nebo jiných odlehlých částech světa, daleko od civilizace. Tito lidé jsou prostí, přirození a spontánní, žijící v symbióze s přírodou, což by v podstatě nebylo špatné, pokud by se nejednalo o ustrnutí na jednom z nezbytných vývojových stupňů lidstva.

A teď, v protipólu se podívejme na život lidí v 19. století, konkrétně na ženskou módu například v Anglii, nebo i v jiných částech Evropy, vyznačující se nošením dlouhých sukní, dlouhých rukávů a pod krkem upnutých límců.

Na těchto dvou příkladech vidíme, jak se výše vzrůstající duchovní úrovně automaticky promítá do zvýšené potřeby kultivovaného zahalování těla.

Během celé historie samozřejmě existovaly i různé menšinové trendy, snažící se eliminovat pocit studu v člověku, ovšem takzvané "moderní" 20. století učinilo v této oblasti přímo revoluci. Revoluci v negativním slova smyslu, jejímž prostřednictvím jsme začali sestupovat dolů namísto toho, abychom kráčeli vzhůru. Onen duchovní úpadek se projevil odsuzováním přirozeného studu, který začal být považován za zaostalost a nemodernost.

Zdravé cítění studu není však stíráno jen na hmotné úrovni vzrůstající nestydatostí a zvráceností v odhalování fyzického těla. Stud je v lidech programově eliminován žel i v oblasti duševní a to prostřednictvím duševního odhalování se.

Vezměme si například takové zdánlivě neškodné, mobilní telefonování. Člověk někdy až žasne, o jakých důvěrných a intimních věcech jsou lidé schopni mluvit na veřejnosti, což svědčí o tom, že opravdu ztrácejí stud.

Rovněž lze zmínit, u nás ještě ne v takové velké míře jako na západě, rozšířenou módu různých psychologů a psychoterapeutů, která je založena na absolutním duševním odhalování se před jiným člověkem, čímž se v lidech cíleně ničí jedna z nejušlechtilejších složek jejich osobnosti - zdravý, přirozený stud, spočívající v bytostném právu každé lidské individuality na zachování nedotknutelnosti osobní duševní intimity.


A tak, pod pojmem "modernost" se jak zevně - ve fyzické oblasti, tak i uvnitř - v duševní oblasti, usilovně bortí všechny mantinely zdravého studu a s těmito snahami kráčí ruku v ruce celkový duchovní úpadek lidstva. Neboť, jak již bylo řečeno, míra zdravého studu je mírou skutečné duchovní úrovně jednotlivce i mírou duchovní úrovně celé civilizace. Zákonitě totiž platí, že vzestup v pociťování studu je zároveň vzestupem společnosti, avšak úpadek studu je nezbytně úpadkem společnosti. A tento úpadek, jehož jednou z příčin je i ztráta studu právě prožíváme.


► M. Šupa
► ZDROJ

čtvrtek 16. ledna 2014

Když jsem začal mít rád sám sebe



Když jsem začal mít rád sám sebe
Pochopil jsem, že jsem vždy a při každé příležitosti
Ve správném čase a na správném místě
A všechno, co se uděje je správné
A od té doby jsem začal být klidný
Dnes vím: tomu se říká DŮVĚRA


Když jsem začal mít rád sám sebe
Rozpoznal jsem, že emocionální bolest a utrpení
Jsou pro mě jen varování pokud žiju proti své vlastní pravdě.
Dnes vím: tomu se říká BÝT AUTENTICKÝ


Když jsem začal mít rád sám sebe
Přestal jsem toužit po jiném životě
A uviděl jsem,že všechno kolem mě byla výzva k růstu
Dnes vím: tomu se říká ZRALOST


Když jsem začal mít rád sám sebe
Přestal jsem se okrádat o svůj volný čas
A přestal jsem spřádat grandiózní projekty pro budoucnost.
Dnes dělám jenom to co mi přináší zábavu a radost.
Co mám rád a co přivádí moje srdce k smíchu.
Mým způsobem a ve vlastním tempu.
Dnes vím: tomu se říká UPŘÍMNOST


Když jsem začal mít rád sám sebe
Oprostil jsem se od všeho co pro mě nebylo zdravé,
Od jídla, lidí, věcí, situací
A všeho co mě vždy táhlo dolů, pryč ode mě samého.
Ze začátku jsem to nazýval „zdravý egoismus“
Ale dnes vím, že je to LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU


Když jsem začal mít rád sám sebe
Přestal jsem mít chtít vždycky pravdu
A tím se začal méně mýlit
Dnes vím: tomu se říká POKORA


Když jsem začal mít rád sám sebe
Začal jsem se bránit, žít dále v minulosti
A starat se o mojí budoucnost.
Teď žiju pouze v tomto okamžiku ve kterém je VŠECHNO.
Tak teď prožívám každý den a nazývám to UVĚDOMĚLOST


Když jsem začal mít rád sám sebe
Poznal jsem, že moje myšlení mě může přinášet chudobu a nemoc.
Když jsem ale poprosil síly mého srdce,
Dostal rozum důležitého partnera
Toto spojení dnes nazývám MOUDROST SRDCE


Už se nemusíme dále bát sporů, konfliktů a problémů
V našem vlastním nitru i s ostatními lidmi,
Protože i hvězdy někdy třeskají o sebe
A vznikají nové světy.
Dnes vím: TOHLE JE ŽIVOT




► Charlie Chaplin
► Při příležitosti jeho 70. narozenin 16. dubna 1959>


► ZPRACOVALA ALENA PUNDYOVA PRO BLOG SRDCE KALEIDOSKOPU

středa 15. ledna 2014

Víte kdo to je?


Pětičlenná rodinka si vyjela na pláž. Děti si užívaly moře a stavěly hrady z písku, když tu se v dálce objevila jakási stará žena. Šedé vlasy jí poletovaly ve větru, šaty už měla jen samé špinavé cáry. Jak šla, sbírala pořád cosi ze země, dávala to do tašky a něco si při tom mumlala.

Rodiče přivolali děti k sobě a nakázali jim,
aby se od té staré paní držely dál.

Když je míjela, usmála se na ně.
Nikdo jí však pozdrav neopětoval.

Za pár měsíců se o té stařeně dozvěděli, že ze svého vlastního rozhodnutí zasvětila celý život tomu, že na plážích sbírala skleněné střepy, aby se o ně nepořezaly děti.



► Anthony de Mello ► Modlitba žáby

pondělí 30. prosince 2013

LÁSKA


Každá duše má nezměrně obrovské srdce,
jež je tak rozsáhlé jako nebesa.
Proto si nikdy nemyslete, že vaše láska náleží
jen jednomu nebo několika lidem.
V tomto nejhlubším srdci náleží vaše láska světu.

Srdce mnohých jsou schopna milovat hluboce jednu další bytost.
Řidčeji lze nalézt srdce, které je schopno hluboce milovat svou vlastní bytost,
A ještě méně časté je srdce schopné milovat hluboce svět.

Je těžké nechat někoho milovaného jít,
avšak mnohem nepříjemnější by bylo,
kdybychom vůbec nemilovali.

Zlomené srdce cítí kousky toho, co bývalo celé.
Tyto kousky jsou vzácnými fragmenty duše.
Musí být shromážděny a přetvořeny v novou nádobu.

Dar lásky padá do našich srdcí
jako něžný déšť,
vyživujíc vše, co v nás leží
a čeká, aby to mohlo ožít.


(Juliiny texty na webu Light Omega mají být bezplatně nabídnuty světu, protože pocházejí z duchovních úrovní, jež se snaží vyživovat, probouzet a podporovat všechny bytostí na jejich duchovní cestě. Nechť naleznou své místo ve vašem srdci a duši, a pokud se o ně dělíte s druhými, nechť je s nimi zacházeno s posvátností, s níž byly vytvořeny. V tomto duchu jste zváni se podělit o tyto texty s ostatními jakýmkoliv způsobem si přejete nebo jste vedeni, s výjimkou obrázků na Light Omega webu, pro které platí jiné podmínky. Při sdílení těchto textů prosím vytvořte odkaz vedoucí nazpět na tento web s následujícím kreditem: „Love“ by Julie)



(Reprodukce tohoto českého překladu povolena, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 26. 12. 2013

neděle 24. března 2013

EGO A CTNOST ► CTNOST NADE VŠE


Jedna z věcí, když se odpoutáš od svého Ega je, že se posuneš od pocitu nárokování 
si k pocitu pokory. Uvědomíš si, že nemáš nárok na nic. To je řeč Ega. Základní pravdou
je, že musíš být tím, z čeho pocházíš. Jestli pocházíš z Božství, musíš být božský. Jestliže zvedneš své ruce a řekneš: "Toto jsou ruce boží", tak co pak Bůh svýma rukama dělá? Bůh pouze dává. To je vše, co umí. A tak se naše myšlení z "co vše mohu získat" mění v "jak mohu nabízet ,jak mohu sloužit". Pokud tvoje pozornost není soustředěna na tvé Ego, ale na dávání, vesmír na to zareaguje dáváním zpět. Vesmír se zeptá:"Jak ti mohu posloužit"?
Ale sám musíš napřed někde sloužit. Pak bude tvůj přechod dokončen, až přejdeš do
 místa, kde není tvé Ego. A jak se dostáváme do smysluplné fáze života, neznamená to,
 že nemáme smysluplné ambice. Toužíme po jiných věcech. A nyní se naše touha transformovala ve smysl a musíme se naučit být pozorovatelem a ustoupit do pozadí.
Začneme žít a věřit tomu, kam nás Zdroj vede. Přestaneme lpět na výsledku a tento odstup způsobí, že nikdy více nebojujeme. Dovolíme, aby k nám věci přicházely a už nebudeme osobou, která koná. Dovolíme jim, aby se samy projevily. Boj je pryč. Pokud chcete ve svém životě vidět otevřené dveře, odpoutejte se od toho, co vám říká vaše Ego a žijte z božského místa zvaného Duch a z toho, co Lao-ć nazýval ctnost.


► W.W. Dyer