ALEJKA

ALEJKA

PŘEKLAD PSANÉHO SLOVA Z OBRÁZKU V ANGLICKÉM JAZYCE

TRANSLATION OF THE TEXT FROM IMAGE:::::::::::::::
WELCOME WITH LOVE IN MY BLOG, WHICH LET IT BE FOR ALL OF YOU LOOKING FOR A GUIDE INSPIRATION
IN THE COMMON PERCEPTION, HARMONY AND SHARING FEELINGS, EMOTIONS...


Zobrazují se příspěvky se štítkeminspirace - motivace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminspirace - motivace. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 26. září 2015

VYPLÁCÍ SE DOBRO ?


V této pradávné otázce, která od nepaměti byla doménou etiky, figuruje slovo vyplatit, které má kořen v ryze ekonomickém slově platit. Nelze tedy zapřít, že je tato otázka stejně tak doménou ekonomie jako etiky:  vyplácí se dobro? 

Tedy přeloženo do moderního jazyka: je dobro dobrou investicí?

To je dost složitá otázka. Odpovíme-li ano, dobro se vyplácí, dobro přestává být dobrem samo o sobě a z etiky se stává ekonomická úvaha. Etický člověk se stává jakýmsi „duchovním podnikatelem“, který doufá v návratnost svých činů a dobro koná pouze proto, že věří, že se mu to vyplácí. Také se tím snižuje váha dobra, protože dobro by tím pádem nebylo dost atraktivní samo o sobě a potřebovalo by tak k sobě bonus navíc ve formě odměny. Lidé, kteří žijí svůj život podle pravidel, jež jsou jim protivná, jenom kvůli tomu, že očekávají odměnu v nebi − nebo se chtějí vyhnout trestu v pekle −, také nekonají dobro pro dobro samotné, ale „investují“ oběť potěšení ve prospěch užitku posmrtného. Kdyby chtěl člověk být protivný, mohl by dokonce rozvést úvahu, že člověk, který věří, že se dobro vyplácí, a činí jej právě jen kvůli oné výplatě, je vlastně takový dlouhodobý hédonista, prospěchář. Člověk, který činí zlo, není ani tak špatný, jako je hloupý − sám si zlem totiž škodí, pokud věří, že se dobro vyplácí, a tím pádem, že se zlo nevyplácí. V takovém vidění světa je etika redukovaná na ekonomii a kalkul. Pomáhám-li babičce s nákupy kvůli tomu, že věřím − neboli počítám, kalkuluji −, že se mi to nějak vrátí, nejedná se o skutek etický, ale o investici. Jistě, oné babičce to může být jedno, jaké mám interní motivy, hlavně že jí někdo pomůže s těžkou taškou. Jedno jí to ovšem být přestane v momentě, kdy se odměna nedostaví − pak se totiž s nákupy bude muset vláčet sama. Pokud za „laskavost“ rovnou raději nezaplatí. Pokud to dotyčný dělá pro dobrý pocit z dobře odvedené práce, je mu odměnou ten pocit. Zde se ještě na chvíli zastavme. Pokud člověk věří, že „se“ dobro vyplácí, musí se pozastavit nad tím „se“. 

Totiž co vyplácí? 

Dotyčný jaksi věří, že je realita nějakým způsobem (s)tvořena tak, že někde „na pozadí“ existuje jakýsi neviditelný odměňovací systém, který člověku vrací jeho činy. Tento princip musí být neosobní, aby byl spravedlivý, a zároveň osobní, aby člověka znal. Musí mít paměť, aby si činy pamatoval, musí být inteligentní a umět ovlivňovat realitu, aby mohl odměňovat a trestat, a musí vidět do srdce člověka, aby věděl jeho pohnutky a to, s jakým úmyslem to dotyčný dělal. V Bibli se tomuto tématu, zda se vyplácí dobro, nejhlouběji věnuje starozákonní kniha Job. Satan se ptá Hospodina, zda vede Job bohulibý život „pro nic“. Pokud za jednoho obětovaného býčka je mu odměnou dáno deset, pak je obětování tou nejlepší myslitelnou investicí a Job by musel být pošetile hloupý, aby takto neinvestoval. Vezmi mu ona požehnání, onu odměnu, říká Satan, ba naopak potrestej jej a vezmi mu vše, co má, a Job bohulibě jednat přestane. Satan vlastně říká − testujme, zda je Job bohabojný, nebo je to jen dobrý ekonom, který využívá investiční příležitost. Vezmi odměnu dobra a uvidíme, zda tento zástupce lidí, na kterého jsi vsadil, vůbec bude schopen dobra. Jinými slovy to tvé dobro, Hospodine, není tak dobré, když jej musíš odměňovat výplatou, aby se vy-platilo. Byť se jedná snad o nejsložitější knihu v Bibli, poselství Joba je celkem jasné: I kdybys mě nechal zabít a vše mi vzal, neuhnu z cesty. Job koná dobro pro dobro samé, i kdyby z toho nic neměl, i kdyby pro něj trpěl. Podobně uvažuje Kant, pokud je dobro konáno s kalkulem odměny, nejedná se o dobro, odměna u Kanta anuluje morální hodnotu dobra, které bylo vykonáno. To je celkem přísné. Každopádně dobro z vlastní podstaty nemůže být založeno na tom, že se vyplácí. Občas se nevyplácí. Občas ano. Pokud je člověk za dobro nějak odměněn, pak fajn, ale vstupovat do činu s kalkulem morální investice je ošemetné. 

Vyplácí se dobro? 

Na to není pravidlo. 

A proč jej činit?

 Přesně tak, jak zní odpověď na Satanovu sázku, kterou díky Jobovi prohrál: 
„Pro nic.“ Pro dobro. Nikoliv pro něco.

----- TOMÁŠ SEDLÁČEK  -----
►psáno pro HN --  http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=25723
©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

čtvrtek 24. září 2015

LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU


Budeme-li se mít doopravdy rádi, můžeme si napravit karmu.

Karma naprosto není principem trestu za špatný skutek.
 Karma je realizací energetického náboje, náboje životní síly.

Když máme sami sebe rádi, vzniká uvnitř našeho těla energetický náboj vyzařující do našeho životního prostoru. Tato životní síla formuje situace, v nichž se vnitřní energetický náboj lásky k sobě samým realizuje prostřednictvím lidí a událostí, k prospěchu nás samých i našeho okolí.

Když sami sebe rádi nemáme, vzniká uvnitř opět energetický náboj vyzařující do okolí. Realizuje však cíle opačné – vytváří pro nás situace, v nichž se uplatňuje naše neláska k sobě, rovněž prostřednictvím lidí a událostí. A zcela rozhodně se nedá mluvit o jakémkoli prospěchu pro kohokoli.

Každý z nás by chtěl ve svém životě něco napravit, něco zdokonalit, vytvořit. Toto „něco“ může pocházet z jakékoli oblasti našeho života, může se to týkat lásky, vztahů, rodiny, práce, finanční situace… Naše přání jsou uskutečnitelná, dají se vyplnit.

Problém může spočívat v tom, že přání je sice dobré, avšak energetický náboj, který vysíláme k jeho realizaci, je zaměřen na cíle úplně opačné . Karma nenásleduje naše fantazie, drží se naší energie. Výsledkem může být, že se za někým vydáme s těmi nejlepšími úmysly a dostaneme od něho pár přes ústa. Chtěli jsme to nejlepší – a dopadlo to jako vždycky…

Načež si lámeme hlavu, co jsme udělali špatně, proč se nejlepší úmysly změnily 
v samé problémy a co to máme za karmu.

Přitom odpověď je jednoduchá: jaký je náboj, taková je karma.

Toužíme například v osobním životě po lásce a štěstí. To je krásné a zcela splnitelné přání. Když ho však prohlédneme ze všech stran a půjdeme do hloubky, zjistíme, že sami sebe rádi nemáme. Partnera hledáme, aby svojí láskou kompenzoval naši nelásku.

Na energoinformační úrovni vzniká situace, kdy sen o lásce a štěstí v osobním životě nabíjíme neláskou k sobě samému. 

Jaký je výsledek ? 

Realizace náboje, tedy realizace nelásky k sobě samému, se nám dostává v nové podobě – v podobě nelásky člověka, o kterého jsme stáli. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.

Další příklad: rádi bychom měli dobrou práci s dobrým platem.

 Co to je „dobrá práce“? 
To je práce, která nás zajímá a kde si nás váží. 

A „dobrý plat“? 
To jsou peníze, kterých je dost na to, abychom si mohli udělat radost užitečnými 
a příjemnými věcmi, jimiž sami sobě projevujeme lásku a péči.

Takže dobrá práce nám dává možnost pocítit svou hodnotu a dobrý plat nám 
umožňuje projevit sami sobě lásku a péči.

Jenomže pokud se nemáme rádi, nedokážeme přání dobré práce nabít odpovídající energií. Máme náboj, je to náboj naší nelásky k sobě samému. Ten nám s realizací cíle „pocítění vlastní hodnoty“ nepomůže.
Problém se prohlubuje také tím, že i přání dobrého platu je nabíjeno neadekvátní energií. Nemáme se rádi, proto od sebe dobrý plat podvědomě odsunujeme. Vždyť když se nemilujeme, necítíme k sobě ani lásku ani péči a nevíme, jak s tím dobrým platem naložit.

Co tedy získáme jako výsledek ? 
Práci, která nám nesedí a plat, o kterém je hanba mluvit. 

Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.

Karma připomíná fyzikální zákony: máme kladívko, můžeme jím udeřit na hřebík, ale také se můžeme praštit do prstu. Přitom v obou případech půjde o jedno a totéž kladívko a o stejné vynaložení sil. Rozhodujícím prvkem je vektor síly – jakým směrem je kladívko zaměřeno.

V našem případě nasměrování kladívka znamená buď lásku k sobě samému, nebo nelásku.

Vše, čemu se musíme naučit, je ovládat svůj silový vektor. 
Tedy vnitřně k sobě pociťovat stálou lásku.
Právě stálost lásky je problémem…

Nejčastěji se kladívkem uhodíme do prstu, v určitých chvílích se nám 
však přece jen podaří uhodit na hřebík.

Jaké jsou to chvíle? A co je řídí?
Zpravidla jsou to vnější podmínky.

Je-li v našem životním prostoru všechno v pořádku, cítíme se uvolněně a nikdo na nás nedotírá, přecházíme podvědomě do stádia lásky k sobě samému a harmonie se světem, který nás obklopuje. Harmonie vnější formuje harmonii vnitřní. 
vnitřní harmonie v nás odhaluje lásku k sobě samému, o níž jsme neměli ani potuchy.

Život je však pohyb. Během půlroku se vnější okolnosti změní. 
Vnější harmonie se vytrácí, naši vnitřní lásku k sobě samým si při tom bere s sebou. 
A my se znovu svým kladívkem – karmou praštíme do prstu…

To vypadá, jako když celý náš život plně závisí na rozmarných vnějších okolnostech. Jako bychom neměli stálé bydliště. Jako bychom žili na ulici: hned ve slunečním žáru, hned mokří deštěm nebo zasypáni sněhem.

Ve skutečnosti však právě sebeláska je naším vnitřním bydlištěm, v němž je vždycky teplo a útulně. Máme-li svůj vnitřní dům lásky k sobě samému, nezávisíme víc na vnějších okolnostech. Sami si vybíráme, kdy vyjdeme z domu, abychom se setkali s vnějším světem. A jsou-li vnější okolnosti nepříznivé, zůstáváme doma, přebýváme v lásce k sobě samému a dál směrujeme kladívko na hřebík, ne na svůj prst.

Láska k sobě samému nám dává svobodnou volbu – volbu vlastní karmy. 
Zákony karmy, stejně jako zákony fyzikální, jsou slepé. 

Prostě existují a platí. Oči k vidění máme sami.

Když se na sebe díváme očima lásky, vidíme, kam směřujeme svou karmu, 
vidíme příčiny a následky a řídíme svůj život jako celek.

Karmu je možné řídit. Karmu je třeba řídit.

Karma nevznikla proto, aby nás trestala, ale proto, abychom sami vytvářeli příčiny a následky. Karma není něco mimo nás, žije uvnitř nás. Její kořeny jsou zapleteny do naší sebelásky.

Jestliže svou vnitřní lásku k sobě učiníme pevnou a stabilní, bude taková 
také naše karma, budeme ji moci řídit. láskou k sobě samým.

Potom se naše sny mohou plnit. 
Štěstí v osobním životě, harmonické vztahy s dětmi i rodiči, přátelství, spolupráce, 
zajištěnost, naplnění, to vše se může realizovat nabito nábojem naší lásky k sobě samým.

To se týká i setrvačnosti karmy, která nás stále bije kladívkem do prstu … naprosto není třeba čekat, až se náboj vybije, až karma dojde. Vůbec není pravda, že svou karmu člověk nemůže opustit.

Kdykoli můžeme změnit náboj, upravit karmu. Jestliže se nám zdá, že v osobním životě nikdy nebudeme šťastni a že nikdy neseženeme dobrou práci se slušným platem, pak se nám to opravdu jenom zdá.

Kdykoli můžeme změnit běh událostí, změnit svůj vlastní osud. 
Protože kdykoli se můžeme začít mít rádi.

To je velmi důležitý okamžik.

Abychom se začali mít rádi, nepotřebujeme čekat na vhodné okolnosti. 
Ty nikdy nenastanou. Musíme si je sami vnitřně utvořit.

ČERPÁNO ► www.PRO NALADU


©2015 Připravila: ALENA pro ► http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

pondělí 23. února 2015

PROŽÍVÁNÍ BOHATSTVÍ


Části Diamantové cesty se také říká „cesta tantry”. Má čtyři úrovně a na nejvyšší z nich se kromě 
osobních představ pracuje s formami buddhů v párovém spojení, které jsou projevem nadčasových úrovní absolutní skutečnosti. Zahrnuje větší bohatství metod a prostředků, než jsou cvičení párového spojení, která jsou pod tímto jménem obecně známá na Západě. 
Cvičení párového spojení jsou zvláštní oblastí v rámci buddhistických tanter a lze je provádět pouze za určitých podmínek a předpokladů. Navíc potřebujete partnera na stejné, vysoké úrovni rozvoje.
Na základě různé motivace, sklonů a schopností učil Buddha své žáky třem cestám meditace vedoucím k vysvobození a osvícení. Druhou z nich lze používat ihned, zatímco první a třetí je možné zcela využít a vychutnat po absolvování Přípravných cvičení.Tajné učení a módní pojem.
Asi žádný pojem nevyvolává v souvislosti s láskou a sexualitou tolik zmatku a nedorozumění 
jako slovo „tantra”. O tomto tématu existuje bezpočet knih, webových stránek, kurzů a seminářů 
a se slovem tantra se spojují nejdivočejší představy. 

Proč vzniklo tolik zmatku?

Hlavní příčinou je časté zaměňování a spojování buddhistických, hinduistických a taoistických tajných učení. Zvláště hinduistická tantra byla na Západě redukována pouze na nepřehledné množství sexuálních cvičení. Dnes je sice celosvětově známá, ale zároveň nenabízí o mnoho víc než sportovní partnerská cvičení. U mnoha z kurzů tantry nabízených na volném duchovním trhu chybí potřebná mnohaletá příprava a původní odkaz, a dochází tak k jejich naprostému rozředění.
Dostupnějšími se však bohužel stala také tajná buddhistická učení. Někteří učitelé – většinou mniši, kteří se z pochopitelných důvodů necítí být těmito učeními tak zavázáni – do nich kvůli vlastní slávě příliš ochotně zasvěcují nepřipravené žáky, případně i pouhé zvědavce, a píší nezodpovědné texty.
K úrovni buddhistické tantry člověka nepřiblíží informace ani jakákoliv umělecky přizpůsobená fyzická cvičení. Na většině nabídek současného trhu jenom rychle vydělávají obchodně zdatní lidé. Pro realizaci hlubokých tajných učení náboženství zkušenosti z Dálného východu nestačí knihy nebo víkendové kurzy. Například v buddhismu je k tomu, aby mohl nadaný žák vůbec dosáhnout smysluplných výsledků, bezpodmínečným předpokladem mnoho let nebo dokonce desetiletí soustředěné meditace, podpořené blízkým svazkem plným oddanosti s realizovaným učitelem. Drahocenná učení se od Buddhových časů předávají z učitele na žáka. 
Proto se také říká, že žák Diamantové cesty cítí na uchu dech Buddhy.

Mnohé vysvětluje samotné slovo „tantra”. Překlad sanskrtského slova „tantra” znamená „tkát” nebo „proudit”. Tantrické zkušenosti tedy prostupují každodenním životem. Zároveň jsou zcela v protikladu vůči pouhému získávání intelektuálních znalostí. Jaký je vzájemný vztah mezi oběma přístupy? Vysvětlit jej lze následovně: naučené vědění je jako záplata na látce, jakmile se nitě opotřebují, zase odpadne. Zkušenosti, nasbírané nejlépe komplexně na úrovni těla, řeči a mysli, jsou však jakoby vetkané do látky a vydrží stejně dlouho jako látka samotná.Na cestě tantry se víc a víc zmenšuje rozdíl mezi blažeností sexuálního spojení a hladinou radosti v každodenním životě. Na nejvyšší úrovni radosti se vše stává naplněním a prožívání překračuje všechny podmíněné stavy. 
O tantrických dosaženích se dá hovořit teprve, když je tento pohled stabilizován.


neděle 22. února 2015

SÍLA POCITŮ


V západní kultuře hrají vnitřní stavy odjakživa významnou roli. Už Homér ve svém díle zachytil, jak moc nás dokážou „pocity“ nadchnout i spoutat. Je to jejich síla a působivost, co zapříčiňuje, že se mnozí lidé cítí naživu teprve tehdy, když prožívají silné pocity. Vlastně všichni víme, že v životě se neustále střídá hezké s méně hezkým a přesto se zas a znovu snažíme udržet si dobré dojmy nebo zabránit nepříjemným prožitkům. Všude je vidět, jak nás pocity strhávají a jak reklama i média tuto tendenci posilují. Učí zákazníky brát vážně zcela proměnlivá hnutí mysli, a pokud tu žádný z takových pocitů zrovna není, učí, jak nechat nějaké vzniknout. Většina hudby, filmů a talkshow vyvolává neustálé rozruchy, které diváky polapí. Jejich představitelé nám mají poskytnout náhražku našich vlastních, snad chybějících, pocitů. Jako by nepřítomnost takových pocitů byla nebezpečnou černou dírou nebo něčím nudným.

Dokud nepoznáme prožívajícího, svůj vlastní střed, a dokud nevíme, jak vhodně nakládat se svými vnitřními stavy, plácáme se bezmocně jako ztroskotanec v moři a sráží nás každá vlna. Takové vzlety a pády provází většinu lidí po celý život a mnozí odevzdaně věří, že bez podléhání rušivým pocitům to prostě nejde. Kdo se neustále potácí mezi protipóly „mám rád“ a „nemám rád“, jen zřídka zažije hloubku, která se nachází za tím vším a v níž se všechno samo od sebe vysvobozuje.
Nejvyšší vzlety, ale i nejhlubší pády prožíváme především v partnerských vztazích, u nichž se předpokládá velká blízkost. Nejvíce se v nich otevíráme a jsme pak zranitelnější. Až příliš rádi a ukvapeně se pouštíme na cesty nejasných nebo neúplných vysvětlení a přitom házíme veškeré jasné myšlení přes palubu. Téměř každý, kdo nemedituje, věnuje pozornost každé krátkodobě se objevující nevrlosti a přidává jí tak zbytečně na síle i významu, namísto toho, aby prokázal svou duševní zralost a pevně se držel toho, co má přímo před nosem.

V partnerském vztahu tak často, zejména když se nenaplní očekávání, přichází zklamání či nespokojenost. Nebo se objeví závist a žárlivost, když se do prostoru, který chtěl alespoň jeden z partnerů sdílet výhradně s tím druhým, vetře ještě někdo třetí. Snadno rozvineme pýchu a myslíme si: „Nepotřebuji nikoho dalšího.“ Výsledkem je chlad a partner, který má možná dokonce i čisté svědomí, nechápe, co se děje. Následně se on nadchne pro jiný – rozzářený – obličej a ona bude potřebovat pár silných rukou, aby ji vysvobodil ze stavu, kdy se cítí ublížená. Nakonec dva normálně až nadprůměrně nadaní lidé marní vzácný čas vzájemným obviňováním a jeden z nich stráví noc na gauči. Tyto pocity zmatku, připoutanosti, hněvu, pýchy, závisti, chamtivosti a žárlivosti, následkem kterých vypadáme tak trapně, se v buddhismu označují jako rušivé pocity. Vztahují se pouze k osobě, k „já“, a vznikají vždy z nedostatku nebo pocitu méněcennosti.

Abychom mohli tuto „mateřskou školku“ jednou provždy opustit, vyplatí se vybudovat ve vlastním podvědomí obrovské bohatství dobrých dojmů a činů, díky nimž nebudeme od nikoho nic potřebovat. Teprve poté si budeme moci bez námahy vychutnávat to, co se objeví – objeví-li se něco –, a radovat se, i když se zrovna nic neobjeví. Rušivé pocity sice hřejí a přispívají k dramatičnosti, ale není to zdravé teplo srovnatelné například s tím, když k zatopení použijeme padlý strom. Spíš se to blíží situaci, kdy nám vypadne z kapsy přímo do kamen hrst bankovek, a zatímco je marně lovíme, ještě si popálíme ruce. Rušivé pocity jsou drahé a nepříjemné, ale nejdříve se vyplatí je jako takové rozpoznat.

sobota 21. února 2015

LÁSKA NENÍ NÁHODA


K tomu, abychom byli spokojení, vlastně ani nepotřebujeme kromě zdravého jídla, střechy nad hlavou, možností svobodně se pohybovat a demokratických svobod mnoho vnějších věcí, protože štěstí nakonec stejně závisí na našem vlastním pohledu. Místo toho, abychom se neustále lopotili za tím, co už možná máme, všude viděli poloprázdné sklenice a hromadili nesplněná přání, měli bychom si uvědomit své stávající možnosti duševního rozvoje a smysluplně je využít. Koneckonců žádné auto nebo kanape nemůže být šťastné, šťastná je pouze mysl. Proto bychom své štěstí měli hledat v ní. Buddha byl v tomto oboru mistr. Jediným cílem jeho učení bylo vysvětlit, že mysl může rozpoznat každý, a pokud budeme používat učení krok za krokem, můžeme nakonec dosáhnout štěstí. Drahocenná možnost vědomě utvářet svůj život pomocí buddhistických metod je obsahem první základní myšlenky. Jen málo bytostí má přístup k nadčasové pravdě a ještě méně z nich toho využívá.Na začátku vztahu si mnozí uvědomují zvláštní podmínky, díky nimž se mohou s partnerem dělit o vše dobré, vzájemně si darovat radost, objevovat nové světy a trávit noci v nejlepší společnosti, a těší se z nich. Je hodně užitečné připomínat si tento dárek každý den. Problémy pak ztrácí na váze a objevuje se vděčnost za každý okamžik.
Bohužel málokdo ví, jak „přesvědčit” podmínky k tomu, aby setrvaly. Jestliže se díváme na svět otevřenýma očima, čteme inteligentní noviny a večer si najdeme čas na zprávy, pozorujeme pestrý obrázek: všude vidíme šťastné a nešťastné lidi, čerstvě zamilované i truchlící, vztahy plné radosti nebo bolesti. Čím lépe se díváme, tím více poznáváme, že stejně jako stavy mysli všech lidí podléhají neustále změně, mění se neustále i to, co se našim smyslům zdá zcela pevné a skutečné. Nic na světě, dokonce ani samotný svět, tady nebylo odjakživa a nic tu nezůstane navěky. To je druhá základní myšlenka: vše je pomíjivé. A protože i milovaná osoba může už zítra zemřít nebo utéct, vyplatí se odpouštět a nevyčítat. Vhled do pomíjivosti všech jevů, do okolností, které je podmiňují, a smysluplné zacházení s měnícími se situacemi je dobrou metodou pro udržení svěžesti nejenom v partnerském vztahu, ale ve všem, s čím se v životě potkáváme.
Pokud si uvědomíme, že jako vzdělaní Západoevropané máme ve srovnání s většinou lidské populace ty nejlepší podmínky z hlediska historického, politického i sociálního, nebudeme chtít ztrácet čas. Prostě už nebudeme chtít mrhat drahocennými okamžiky, ale využijeme je pro duševní rozvoj. Namísto stížností, že milovaný partner odešel za jinou nebo že postel není ráno dostatečně zválená, máme radost z toho, že se můžeme zamilovat do koho chceme a sami si určit, kdy a koho si vezmeme. Začneme si vážit mnoha svobod, které máme ve všem, co si myslíme, cítíme a říkáme.

Neznamená to, že musíme všemu přitakávat nebo se shýbat před neměnnými podmínkami vnějších sil. Nikdo není vydán jen tak napospas neustálým změnám různých životních situací, neboť ty nevznikají „kvůli druhým” nebo náhodou. Náš současný život určuje naše vlastní jednání a bylo tomu tak i kdykoli předtím a bude i potom. O tom, jestli se bude vztah vyvíjet jako radostný a obohacující, nebo jestli budou partneři po sobě házet bláto, rozhoduje v závislosti na podmínkách víceméně každý sám podle toho, zda jsou tyto podmínky omezující, nebo zda nabízí možnosti. Jestliže to opravdu pochopíme a přitom si uvědomíme, že promarněné okamžiky se už nevrátí, v partnerském vztahu 
se mnohé změní. Budeme pak častěji připraveni vzdát se polovičatých věcí, zájmu jen o sebe samotného nebo všeho neradostného a nebudeme se honit za kolísavými a proměnlivými náladami. Namísto stížností a hledání chyb budeme raději sobě i partnerovi přát stabilní duchovní úroveň.
Každý si s sebou přináší z minulého života spoustu dojmů, které nyní určují jeho kulturní zázemí, tělo, zdraví, nadání nebo tendence. Mohou mít natolik zásadní důsledky, že mnozí mluví o „osudu”.
 Je to pochopitelné, ale není to tak, jak se zdá. Podmínky, ve kterých žijeme, můžeme změnit. Abychom si tyto možnosti uvědomili, zabýváme se ve třetí základní myšlence zákonem příčiny 
a následku – karmou. Existují sice příčiny, které dozrávají právě teď a kterým jsme do velké míry vydáni napospas, ale přesto svými myšlenkami, slovy a činy sami určujeme svou budoucnost. 

Vše, co prožíváme, je výsledkem našeho vlastního chování
 a souvisí bezprostředně s námi samotnými! 

Například o tom, co se ve vztahu odehraje později, rozhoduje dávání nebo odepíraní lásky v každém okamžiku. Dokonce i v okamžicích nadcházejícího dramatu můžeme vědomě vnášet do světa užitečné dojmy, které otevírají bránu k radosti a smyslu, a tak podněcují rozvoj trvalých hodnot, lásky a nadbytku. Za náš život není zodpovědný nikdo jiný než my sami, proto pokud je situace v páru svízelná, nebudeme už vinit z hádky partnera, ale vědomě najdeme pro oba cestu ven z obtížné situace. Kdo jiný by to měl udělat? Když budeme čekat, až s tím začne partner, zůstaneme závislí 
na ostatních a vystavení jeho špatným náladám. Každý může svobodně nasadit své síly k tomu, aby ukončil hádku. Nezáleží na tom, „kdo začal”. Nakonec vyhrávají oba.

Naneštěstí své možnosti nerozeznávají hlavně ti „se špatnými kartami”. Můžeme si to představit následujícím způsobem: kdo udělal hodně špatných věcí, je v situaci člověka, který bydlí na konci dlouhé chodby a chce s ním mluvit policie i zločinci. Jeho situace je evidentně omezená a má málo prostoru k jednání. Když ale někdo naproti tomu vnesl do světa mnoho dobrého, prožívá ho jako přátelský a neomezený. Zažívá nezměrné možnosti, které tkví v mysli. Pak vám bude policie dávat přednost ve dveřích a gangsteři odevzdají povinný podíl.


OBJEVOVÁNÍ MUŽE A ŽENY


Ženy a muži mají různé základní vlastnosti počínaje genotypem a vývojem mozku až po vnímání světa. Přestože se oběma otevírají cesty k plnému dosažení, dochází v jejich každodenním setkávání k mnoha malým a velkým nedorozuměním kvůli nedostatečnému pochopení rozdílů v jejich světech.
A ještě hůře: mnozí se příliš často pokoušejí svůj protějšek měnit podle svých představ. I když se to snad někdy podaří, výsledek působí neskutečně strojeným dojmem. Pokud se člověk o něčem sám nepřesvědčí, nepodaří se mu většinou změnu udržet. Následná odchýlení pak zase způsobují zklamání a nakonec vzájemný odpor.
Buddha přisuzoval ženám a mužům různé vlastnosti, ale od určité úrovně rozvoje viděl v jejich vzájemném doplňování a spojení nejvyšší možnosti pro dosažení osvícení. Osvícené ženy mají zvláštní moudrosti, kterými obohacují svět. Vše umožňují, jsou jako vše přinášející prostor, rády podporují druhé a pomáhají jim v rozvoji. Osvícení muži zase ukazují své schopnosti v aktivitě, s radostí vytahují možnosti z prostoru a jsou přitom rádi nezávislí. Samozřejmě se nádechy těchto moudrostí 
a aktivit ukazují u všech mužů a žen. Dále se budeme jejich projevy zabývat blíže.
Jakmile rozdíly mezi muži a ženami poznáme a naučíme se je láskyplně respektovat a prožívat jako další obohacení, které nás činí silnějšími a schopnějšími, může se vztah rozvíjet velmi dobře. Pokud dokážeme tento pohled udržet, možnosti tkvící v každém vztahu porostou. Naučíme se přistupovat k druhému, plnit jeho přání a společně se s radostí rozvíjet.Buddha s cílem ukázat rozmanitost lidí mluví o třech úrovních. Člověka neurčuje jenom jeho chování, řeč a vzhled – vnější úroveň, charakterizují jej také vnitřní hodnoty, pocity a myšlenky (vnitřní úroveň). Rozhodující je však tajná úroveň, která určuje, s jakým pohledem prožíváme jevy a jaké bude milostné spojení ženy a muže. Všechny úrovně jsou ovlivňovány tělem, myslí a karmou. Jejich celková souhra přináší výsledek – vzrušující mnohotvárnost lidí.

Vnější úroveň

Při setkání a zamilování zcela evidentně rozhoduje vzhled. Psychologie vychází z toho, že volba partnera je navzdory mnoha staletím kultury a výuky společenského chování i nadále určována vlastnostmi souvisejícími s krásou a silou, jako je stavba těla, tvar obličeje, vůně a řeč těla.
Buddha upozorňuje ještě na jiná hlediska, protože každý ve skutečnosti v tom pestrém chaosu, 
co se odehrává, vidí, že rozhodující nemohou být pouze zmíněné vlastnosti. O vzájemné a dlouhodobé přitažlivosti mezi dvěma lidmi rozhoduje především karma. Vliv mají i vzpomínky na milované lidi, kteří se podobají novému partnerovi, a staré sliby a svazky z dřívějších dob.
V partnerství jde v zásadě o to, používat smysluplně tělo, řeč a mysl pro dobro obou. Nejdříve se tak stane v milostném spojení. Oba během něho dávají své tělo, aby ten druhý mohl prožít rozkoš, 
která je krásnější než vše ostatní. Chceme-li, aby tato stránka lásky zůstávala svěží, neměli bychom po svatbě zapomenout na dietu a umělé řasy a pilně pracovat na prevenci pivního bříška. Je dobré udržovat si přitažlivý vnější vzhled a vyjadřovat se kultivovaným jazykem. K tomu rozhodně patří pečlivá péče. A neměli bychom zapomínat na láskyplná slova. Kromě toho, že ukazují lásku, vyjadřují rovněž respekt vůči druhým. Příliš mnoho jídla, pití a kouření nechá krásu a přitažlivost rychle zmizet. Plíce naplněné dehtem nic nezvládnou a krásná žena by nikdy neměla páchnout jako popelník!
Hodně nedorozumění způsobuje v dnešním na čas skoupém světě, ve kterém se o všem rychle
 a hodně mluví, informuje a pomlouvá zároveň, různý přístup muže a ženy k řeči.

čtvrtek 19. února 2015

TAJEMSTVÍ VELKÉ LÁSKY


Láska je, když myslíme víc na dávání než braní. Je to hluboké přání být s někým šťastný a zahrnuje soustavné přání dělat pro něj něco dobrého. Jsme od základu pozitivní a otevření svěžesti, a tak se každý okamžik stává bohatým a plným radosti. Tváří v tvář lásce se zdá všechno možné a neomezené.
Nejčastěji prožíváme lásku jako velmi osobní a jedinečnou. Jestliže však tento pocit a s ním spojené chování pozorujeme pečlivěji, zjistíme, že všichni na světě prožívají jeho nesčetné, ale v podstatě velmi podobné varianty. Třebaže každý, kdo se při pohledu na krásný obličej kdekoli na světě zamiluje, má pocit, že prožívá něco jedinečného. Pokud jsme se někomu otevřeli, prožíváme hluboké propojení s partnerem a můžeme se přitom těšit, že dobrá nálada, která vznikla, se dotkne i jiných. 
Již Platón chápal lásku jako úsilí o celistvost.
Když je člověk čerstvě zamilovaný, je mu jasné, co vlastně má každý vždy a všude před nosem. Nikdo nedokáže přivést k dokonalosti své vlastní štěstí sám. Vše je propojené a existuje jen ve spojení s ostatními. Tak vznikají okruhy šťastných lidí, jejichž hlavní příčinou je láska. Může jít o rodiče a přátele, kteří mají radost ze vztahu, nebo o sousedku, která si pomyslí, že by mohla dát dohromady hezký pár.
Když se bohatá a spojující láska rozvíjí, jsme stále schopnější vidět silné prožitky nadosobně a zcela bez sentimentu. Účinně se tak protne sklon marnit drahocenný čas očekáváním nebo být závislý na podmíněných prožitcích. Jsme-li připraveni chápat život jako cestu rozvoje, je pro nás samozřejmé podělit se s druhými o dobré dny a vzít si poučení z těch špatných. Jestliže se navíc vystříháme zvláště překážejících pocitů, rozvineme mezi a za prožitky velké množství vědomého prostoru.

Nezměrná láska

Co se děje v obohacující, obdarovávající lásce? 

Jejím základem je přitažlivost a žije z radostné výměny. Oba se mají rádi a dávají si to nejlepší. To, co partneři do vztahu vkládají, se dobrým způsobem doplňuje a oba se tak učí. Dávají do vztahu své nadšení, vhled a tělo, a protože setkání je tak bezprostřední, oba získávají a stávají se bohatšími. Štěstí přinášející láska, jež osvobozuje a naplňuje, se projevuje čtyřmi různými způsoby: tím, že dokáže obsáhnout všechny oblasti výměny bez jakéhokoliv úsilí, aktivním soucitem, sdílenou radostí a neochvějnou duševní rovnováhou; vztahuje se ke všem úrovním života.
Buddha přál všem bytostem, aby uskutečnily čtyři druhy lásky, neboť jsou přímým předpokladem pro dosažení osvícení. Čím více lásky k bytostem rozvineme, tím jednodušší budeme mít život. Nebudeme tak snadno napadnutelní a tolik nás nerozčílí takzvané „nespravedlnosti”. Naučíme se dívat jinak na nepřátele a na to, co považujeme za cizí, rozšíří se okruh našich přátel a začneme uvolněněji vnímat změny. Na druhé budeme působit přitažlivěji, protože láskyplnou pozornost si rád vychutná každý. Když se díky lásce otevřeme, můžeme být všem bytostem mnohem užitečnější.
Na uskutečnění těchto čtyř druhů lásky se zaměřuje mnoho buddhistických meditací.

neděle 15. února 2015

LÁSKA V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ


Všichni se lépe učí v dlouhodobém vztahu. Jestliže dobře funguje, může být velmi uspokojující a přinášet mnoho štěstí. Pokud se chceme doplňovat a setkávat na vnější, vnitřní a tajné úrovni, může nám věrnost přinést čas, prostor a hloubku potřebnou pro spoustu rozvoje.
Obecně platí, že bychom měli na sexuální úrovni působit co možná nejméně utrpení, protože v této oblasti je člověk zvlášť zranitelný. Díky věrnosti vzniká prostor pro důvěru, který se dotýká výhradně obou partnerů. Umožňuje jim vzájemně se zcela otevřít, což je pro cestu společného rozvoje nutné. Každý má vlastní práh citlivosti, a proto existuje i na poli věrnosti odpovídající počet pravidel hry. Každý pár a každý sám za sebe si nakonec musí vymezit ta vlastní.

Nevěra

Bez ohledu na to, nakolik se dnes snažíme smazat rozdíly mezi mužem a ženou a navzdory všem přísahám věrnosti a slibům znamená nevěra pro jednotlivá pohlaví něco jiného. Ženy nejčastěji prožívají vztah na duševní úrovni, muži mnohdy na fyzické. Mužská věrnost se ve světě obecně necení příliš vysoko. Neznamená to ale nutně, že na mužově vztahu s partnerkou je něco v nepořádku. Muži často bývají nevěrní, protože pociťují nadbytek a hledají vzrušení. Vyjdou si ven, užijí si zábavy, která většinou není lepší než obvykle, ráno se podívají na neznámý obličej vedle sebe a jdou zase domů ke své milované. Vše se dělo mužovým tělem, nikoli v jeho těle. Proto to nebylo tak osobní a on brzy na vše zapomene. Jestliže ale vážný vztah naruší nevěra ženy, obvykle to znamená, že už byly v partnerství delší dobu problémy, nebo se už dlouho s otevřeným srdcem nabízel někdo jiný. Vše se odehrává v ženině těle, je tedy vystavena většímu nebezpečí, snadněji onemocní nebo nechtěně otěhotní. Proto mívá ochota ženy k nevěře často mnohem hlubší kořeny než mužova. Když hledá další milostné známosti žena, vypovídá to o tom, že v rodině není něco v pořádku. Jestliže je nevěrný muž, nemusí to znamenat nic. 
Už staří Římané říkali: „Nedívejte se na císaře, ale na to, co dělá jeho žena.“
V dnešní době a ve zdravé společnosti si musí každý jednak sám a jednak ve stávajících vztazích ujasnit, zda platí, že: „Naše těla patří k sobě a naše energie by se neměly míchat s dalšími,“ anebo naopak: „Už dlouho se milujeme spíš ze zvyku než z vášně, možná bychom se měli otevřít novému vzrušení.“ Může se také stát, že se jednoduše zamilujeme, a pak je všechno jinak. Každý pár si musí sám ověřit své možnosti podle míry své štědrosti, připoutanosti a podle svých zvyklostí. Jestliže se máme prostě rádi, máme neustálou potřebu dbát na to, aby neochabovala vzájemná důvěra. Pokud ale jdou návaly žárlivosti příliš hluboko a milovanou osobu znejišťují, bylo společného učení se už dost. Pak bychom se měli rozhodnout, zda spolu chceme zůstat, nebo ne.

Nesmíme zapomínat, že jeden druhého nevlastníme, že každý si s sebou neseme od času bez počátku nekonečně mnoho svazků, které se mohou v tomto životě projevit jako přitažlivé, popřípadě obtížné vztahy. Objeví-li se nečekaná „zamilování“, měli bychom chápat, že se z naší druhé polovičky nestal naráz horší člověk, ale že nejspíš nemá nadhled nad situací nebo ji nedokáže zvládnout. Pokud do existujícího vztahu vstoupí další lidé, stane se tak nejčastěji kvůli velmi silné karmě. Byli jsme s nimi v minulém životě. Když se nyní objeví, jsou pro nás následkem dřívější vzájemné blízkosti znovu přitažliví. Také je docela dobře možné, že jsme v minulém životě žili se stávajícím partnerem jen povrchně nebo krátce. Pokud naopak kolem projde někdo, s kým jsme dříve strávili celý život a výborně si rozuměli, cítíme se k takovému spojení samozřejmě silně přitahováni. Jestliže v takovém případě nedokážeme nebo nemůžeme kvůli zaběhlým zvykům či úzkosti změnit současného partnera, bývá následkem spousta utrpení. Škodí to jak emočnímu životu, tak oboustrannému rozvoji.
Přistupovat k partnerovi, který nás opouští, se slovy: „Jestliže z toho máš radost, pak ti to přeji!“ je možné teprve tehdy, když si sami již nic nepřejeme, rozhlížíme se jinde a jsme nezávislí. Snaha zrealizovat pocit skrývající se za tímto výrokem však přináší obrovské obohacení. Štěstí, které hledáme u druhých, je stejně nadčasově přítomné v nás samotných. V takové situaci bychom měli překonat vše osobní. Jestliže navíc dokážeme rozšířit do světa svá dobrá přání, znamená to obrovský skok v rozvoji. Kdo se dokáže otevřít štěstí druhých, sdílet ho a dát jim prostor vzájemně se inspirovat, dává jim velký dárek. Jak říkají Dánové: „Když někoho miluješ, dej mu svobodu. 
Pakliže se vrátí, patří k tobě, a když ne, je to tak lepší.“

Každý musí přijít na to, co odpovídá úrovni žárlivosti partnera nebo partnerky a míře otevřenosti dané karmou. Tato pravidla si můžeme stanovit pouze individuálně tím, že se muž a žena pozorují a zjistí, jaká míra blízkosti vůči vnějšímu světu je pro ně smysluplná a k unesení. Dokud partneři nemají žádné děti a chovají se zodpovědně, takže nelámou srdce pro vlastní potěšení, nedávají prázdné sliby, neohrožují ničí zdraví, vypočítavě nelžou, aby druhé zneužili nebo učinili někoho nešťastným tím, že zničí jeho důvěru, jsou svobodní.

úterý 10. února 2015

TOUHA PO ŠTĚSTÍ .......


Většina lidí je toho názoru, že štěstí je možné najít někde vně a pak si je udržet. Konzumní společnost s radostí tuto mylnou představu posiluje, když nám neustále namlouvá, že cesta na to nebo ono místo nás učiní šťastnými nebo že vytouženého stavu dosáhneme ve chvíli, kdy si koupíme určité zboží. Jiní slibují, že tento stav zaručí volba politické strany nebo zvláštní způsob stravování. Lidé v naději na domnělé štěstí vkládají do jeho hledání síly a drahocenné hodiny a roky svých životů, aniž by přitom věděli, jak si je v případě, že by ho dosáhli, udržet. A tak se stává, že sice odjedeme na vysněnou dovolenou, ale letovisko je přeplněné. Získáme vysněného muže či ženu, ale oni nakonec upláchnou těsně před dveřmi svatební síně s někým jiným.

Horko těžko vybojované uznání v zaměstnání se po krátké době změní ve zlomyslné pomlouvání, protože spolupracovníci nás nemají rádi. Milované děti si vytvoří svůj vlastní život, ke kterému už člověk nikdy nedostane klíč. Otec rodiny náhle zemře. Důchody, na které si člověk celý život střádal, jsou zkráceny a diamantové prsteny, které měly vydržet navěky, se ztratí.

Důvod je jasný: pokud je příčina štěstí pomíjivá, může štěstí vydržet jen tak dlouho, dokud zůstanou zachovány jeho vnější a vnitřní podmínky.

Pokud zaniknou, zmizí podmíněné štěstí stejně rychle, jako se objevilo. 
Jak už před 2500 lety řekl velký řecký filozof Hérakleitos: „Vše plyne.“

Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí. Někteří myslí při jeho hledání jen na sebe, ale většině je to příliš málo a nepřináší jim to duševní ani fyzické uspokojení. Štěstí, které jim chybí, pak hledají v blízkosti milované osoby a chtějí se o ně dělit. Pro mnohé je totiž těžké spát sami. Od tohoto úsilí je neodradí vysoká míra rozvodovosti, ani zkušenost, že málokdy vydrží láska po celý život. Navíc v partnerském vztahu není nic zadarmo.

Růžové obláčky lásky září jen tak dlouho, dokud o ně usilujeme a věnujeme jim dostatek pozornosti. Po počáteční době vzájemného poznávání je nutné, abychom na štěstí svého partnera mysleli i během všedních dnů a abychom také rozvíjeli vlastní vnitřní život.

Pokud se ale podíváme, jaké nástroje nám v tom mají pomoci, zjistíme, že nám často nestačí, respektive že nevíme, jak s nimi zacházet. Pomoci může pohled na Buddhovo učení.

Ukazuje nejenom, jak dosáhnout trvalého štěstí, nezávisle na všech vnějších okolnostech, ale dokonce, jak se sám stát zdrojem štěstí a lásky. To je jediný cíl Buddhových metod. Můžeme se přirozeně zeptat, co věděl Buddha o lásce, partnerství a o možnostech, které nabízí, když byl sám mnichem a byl obklopen především sobě podobnými. To ale není tak úplně pravda. Většina buddhistů, jak v minulosti, tak nyní, je plně zapojená do života, má práci a rodinu. Říká se jim laici. Právě ti se ptali historického Buddhy na problémy týkající se každodenního života a lásky. Buddha odpovídal podle toho, jaké měli schopnosti a životní situaci, aby jim odpovědi přinesly skutečný užitek a mohli s nimi pracovat. Kromě toho Buddha ještě předtím, než se vydal na cestu za štěstím, které nemůže zničit nemoc, stáří ani smrt, vedl bohatý milostný život.

Každému mohou pomoci zejména učení o příčině a následku (skt. karma), která předal poté, 
co dosáhl osvícení. Nabízejí totiž hluboký vhled do životních souvislostí.

Aniž by moralisticky zdvihal ukazováček, vysvětluje, které myšlenky, slova a činy vedou v budoucnu k dobrým a které ke špatným výsledkům. Díky těmto znalostem získáváme možnost vzít budoucnost do vlastních rukou. Skříňka na nářadí je naplněná až po okraj a my se můžeme chovat smysluplně a správně a přinášet radost sobě i druhým. Učení o příčině a následku v žádném případě neznamená, že karma je osud, naopak nám dává jedinečnou a obrovskou svobodu neustále zasévat správná semínka těch plodů, jež bychom rádi později sklízeli.

Znamená to, že neustále vytváříme příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a jsme spoluodpovědní za štěstí i utrpení blízkých, kteří se nám otevřeli. Ve vztahu jsme totiž více otevření a dobré i špatné dojmy dozrávají zvláště rychle.

Přednost dáváme cílům, které nám mají přinést štěstí, ale rozhodujeme se i podle způsobu, jak jich dosáhnout. Pokud už máme rodinný dům, jezdíme několik let pravidelně dvakrát ročně na dovolenou a naše žena se každý měsíc nechává „zušlechťovat“ v kadeřnickém salonu, nebude nás už tolik vábit pohodlný život na kanapi před televizí se slanými tyčinkami a pivem. Můžeme svoji sílu, díky které jsme dosáhli takových výsledků, využít smysluplněji pro nadosobní cíle. Pro rozvoj směrem k trvalému štěstí jsou důležitým základem všechny životní zkušenosti – ať už jsme sami, žijeme v páru, rodině nebo jsme součástí nějaké skupiny.

Tyto zkušenosti umožňují využít sílu, veškerý nadbytek, radost, lásku, vědomě udržované vysoké mínění o partnerovi a o okolí a zároveň objevovat nové, často třeba i náročné, ale vzrušující možnosti. Láska tak bude déle svěží a zároveň ubude omezení v mysli a zmizí pevně zakotvené návyky. Osobní omezení se sama od sebe rozpustí nebo se stanou výzvou, které se velmi rádi postavíme. Každá zkušenost se tak stane krokem na cestě k trvalému štěstí.




UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl  

pátek 26. září 2014

BYLINNÉ LÁZNĚ

Bylinné lázně a lázně z květů hrají již po staletí v kosmetice velkou roli.Účinné látky pronikají pokožkou do těla a působí příznivě na lidský organismus. Podle druhu použitých bylin působí jako uvolňující nebo také povzbuzující a regenerační.
Pokud budete chtít bylinky usušit, je dobré je trhat i s delší natí, za kterou se potom svážou
k sobě a mohou zavěsit nad kamna nebo venku ne na přímém slunci, kde proschnou přirozeným způsobem. Drobné bylinky potom rozprostřete na noviny nebo síto k sušení hub a umístěte je ideálně na parapet k oknu otočenému na jih nebo do teplé místnosti.
Usušené byliny uschovejte v plátěných sáčcích nebo keramických dózách.

K přípravě se používá cca 250 g bylin,z kterých připravíme nálev a přecedíme jej do vany s vodou,nebo použijeme plátěných sáčků na byliny,které se ve vaně s horkou vodou vyluhují. Místo sáčku je možno použít silonovou punčochu.

Osvěžující lázeň
 170g rozmarýnu,30g okvětních lístků růže,50g levandule.
Lázeň je osvěžující,stimuluje a roztahuje póry.

Lázeň při nachlazení
 80g eukalyptu,20g yzopu,60g meduňky,40g kosodřeviny,40g rozmarýnu,10g máty peprné.
Lázeň se výborně osvědčuje při nachlazení a dráždivém kašli.

Lázeň pro uvolnění
 50g levandule,30g heřmánku,20g kosodřeviny,40g chmelových šištic,40g meduňky,60g plodů jalovce. Lázeň uklidňuje nervy,přináší tělesné uvolnění. Je dobrá pro lidi,kteří trpí na křeče.
Lázeň by neměla být příliš horká.

Zkrášlující lázeň
 120g rozmarýnu,40g okvětních lístků růže,50 g levandulových květů.Všechny tři přísady se dají do sáčku na byliny a vloží se do vany.Vana se napustí a sáček se dobře vymačká do vody. Během koupele zůstane sáček stále ve vodě. Lázeň má stimulační,povzbuzující a osvěžující účinky.

Ranní rozmarýnová koupel
 Do sáčku na byliny se dá asi 150-200g rozmarýnu.Voda v lázni se může vylepšit ještě několika kapkami rozmarýnového oleje. Rozmarýn působí povzbudivě na krevní oběh a zvyšuje krevní tlak.Tato lázeň je vhodná ráno,protože probouzí a osvěžuje.

Lázeň z puškvorce obecného
 200g 30% etylalkoholu (lihu),40g kořene puškvorce. Droga ve skleněné nádobě se zalije a nechá 1 týden vyluhovat. Koupel s přísadou 50g lihového výtažku je velmi vzpružující a zahání únavu.

Lázeň z ovesných vloček
 1000g ovesných vloček. Do horké vody se dají vločky v plátěném sáčku a nechají se vyluhovat.Koupel má posilující a uklidňující účinky. Měla by trvat 20-30 minut.

Lázeň z vavřínu (bobkový list)
20g drogy.Listy rostlinné drogy se zaváží do plátěného sáčku a ponoří se do horké koupele a nechají se vyluhovat. Kůže i pleť po koupeli zrůžoví,vypne se a póry se rychle zatáhnou.

Lázeň napínající pokožku
 70g tymiánu,80g levandule,80g rozmarýnu.
Lázeň působí na povadlou a vrásčitou pokožku.



ZDROJ ► REALITY PRO ŽENY

středa 13. srpna 2014

LÉČENÍ ZÁVISLOSTI NA NEMOCNÉM VZTAHU


Proč to děláme? Proč se cítíme tak nejistí a zranitelní, že nejsme schopni žít svůj vlastní život? Proč si nevěříme, když jsme si dokázali, že jsme silní a schopní, už jen tím, že jsme vydrželi to, co jsme vydrželi. Proč pochybujeme o své schopnosti starat se sami o sebe, když jsme schopní starat se o všechny kolem nás? Čím to je?

Mnozí z nás se to naučili už v dětství, protože někdo, kdo pro nás byl velmi důležitý, nebyl schopen poskytnout nám lásku, uznání a citovou jistotu. A tak celý svůj život hledáme něco, co jsme nikdy nedostali. Někteří z nás stále mlátí hlavou o zeď a snaží se získat tuto lásku od lidí, kteří jsou schopni nám ji dát stejně málo jako náš otec nebo matka. Tento cyklus se stále opakuje, dokud jej nepřerušíme a nezastavíme. Říká se tomu nevyřešené problémy z dětství.

Možná že jsme se naučili nevěřit si. To se stává, když něco cítíme a je nám řečeno, že to je špatné nebo nevhodné. Nebo když upozorníme na nějakou lež nebo rozpor a je nám řečeno, že jsme blázni. Ztratíme důvěru v onu hlubokou, důležitou část svého já, která umí vycítit pravdu a která věří ve svou schopnost řešit životní situace. Brzy začneme věřit tomu, co o nás říkají druzí - že jsme trochu praštění a že se nám nedá věřit. Pozorujeme lidi kolem nás a myslíme si: "Jsou normální. Musejí být normální. Přece mi to neustále opakují. Takže něco musí být v nepořádku se mnou." A tak ztrácíme důvěru sami v sebe, ve svou vlastní schopnost starat se o sebe.

Některé ženy se naučily být závislé na druhých. Dokonce i po vzniku ženského hnutí za osvobození žen se některé ženy v hloubi duše bojí být samy. A nejen ženy se bojí být samy a starat se o sebe. Tento strach je součástí lidského života. Některé ženy vstoupily do manželství bez jakýchkoli citových poruch, ale brzy zjistily, že jejich partner je alkoholik. Nic jiného nezničí citovou rovnováhu rychleji než láska k někomu, kdo je alkoholik nebo trpí nějakým jiným chorobným návykem. Tyto nemoci od nás vyžadují, abychom kolem nich organizovali svůj život. Propadáme zmatku a zoufalství. I ti nejsilnější z nás si mohou přestat věřit, když žijí s alkoholikem. Naše potřeby nejsou uspokojovány. Láska umírá. Naše potřeby stále rostou a s nimi rostou i naše pochybnosti. Alkoholismus plodí pocity nejistoty.
 Alkoholismus dělá z lidí oběti - z těch, kteří pijí, i z těch, kteří nepijí.

Jestliže si myslíte, že se o sebe z nějakého důvodu nemůžete starat, mám pro vás dobrou zprávu. Tato kniha vás povzbudí. Účelem této kapitoly je ukázat vám, že se o sebe postarat můžeme. Nejsme bezmocní. Být zodpovědný sám za sebe nemusí být tak bolestivé a strašidelné. Jsme schopni řešit problémy, které nám život přináší. Nemusíme být závislí na lidech kolem nás. Na rozdíl od siamských dvojčat můžeme žít bez kteréhokoli druhého člověka. Jedna žena to vyjádřila takto: "Dlouhou dobu jsem si myslela, že nemohu žít bez určitého muže. Mýlila jsem se. Měla jsem čtyři manžely. Už zemřeli a já ještě žiju." Uvědomit si, že bez někoho můžeme žít, neznamená, že bez něho žítmusíme, ale může nám to umožnit milovat a žít lépe.
Nicméně není žádný zázračný způsob, jak překonat závislost z jednoho dne na druhý.

Citová vyrovnanost a existující úroveň naší nejistoty jsou důležité faktory, na které nesmíme při svém rozhodování zapomínat. Někdy jsme na někom závislí jak finančně, tak citově a máme tedy dva problémy - problémy, které spolu mohou, ale nemusejí souviset. Moje slova ani vaše naděje nezmění realitu těchto skutečností. Jsme-li finančně nebo citově závislí, je to fakt, a fakta je nutné brát v úvahu. Nicméně věřím, že se můžeme stát méně závislými. A budeme-li opravdu chtít, svou závislost nakonec překonáme.

Tady je několik rad, které vám mohou pomoci:

1. Vyrovnejte se se svou minulostí, jak nejlépe můžete. Truchlete. 
Podívejte se na svůj život z nového hlediska. Přemýšlejte o tom, jak některé 
události z vašeho dětství ovlivňují to, co děláte dnes.

Jedna moje klientka, která žila s dvěma alkoholiky, mi vyprávěla tento příběh. Její otec odešel z domova, když jí bylo pět let. Větší část těch pěti let byl opilý. Když se odstěhoval, vídala ho jen zřídka, přestože žili ve stejném městě. Několikrát ji navštívil a ona mu občas telefonovala, aby mu řekla o důležitých událostech ve svém životě: o své maturitě, svatbě, narození prvního dítěte, rozvodu, novém manželství a druhém těhotenství. Pokaždé, když telefonovala, otec s ní mluvil jen pět minut, slíbil, že ji brzy navštíví, a pak zavěsil. Nijak zvlášť ji to neuráželo, protože na to byla zvyklá. Nikdy na něho nebylo spolehnutí a ona věděla, že se to nezmění. Nikdy ji skutečně nemiloval. Byl to fakt, a nijak zvlášť ji to nermoutilo. Věřila, že se s jeho alkoholismem smířila.
Jednou večer, když byla uprostřed posledního rozvodového řízení, zazvonil telefon. Volal otec. Bylo to poprvé v životě, co jí zavolal. Dojetím se jí zatajil dech, řekla mi později. Otec se jí ptal, jak se má ona a ostatní členové rodiny - což byla otázka, které se obvyklé vyhýbal. Zatímco přemýšlela o tom, zda mu má říci o svém poslední rozvodu (což udělat chtěla; vždycky jí bylo do pláče a chtěla být otcem utěšována), otec jí začal vyprávět o tom, jak byl zavřený v psychiatrické léčebně, že neměl žádná práva a že to není spravedlivé; ptal se jí, zda by pro něho nemohla něco udělat. Ona rychle hovor ukončila, zavěsila sluchátko, sedla si na podlahu a začala brečet.
"Pamatuji si, jak jsem seděla na podlaze a ječela: 'Tys mi nikdy nepomohl. Nikdy. A teď tě potřebuju. Jen jednou jsem si dovolila potřebovat tě, a ty mi nepomůžeš. Místo toho chceš, abych já pomohla tobě.' Když jsem přestala plakat, byla jsem podivně klidná," řekla mi. "Myslím, že to bylo poprvé, co jsem si dovolila zoufat a rozzlobit se na otce. Během následujících několika týdnů jsem tomu začala rozumět - skutečně rozumět. Ovšemže mi nikdy nepomohl. Byl to alkoholik. Nikdy nikomu nepomohl, ani sobě. Začala jsem si uvědomovat, že pod svou povrchní maskou mám pocit, že nejsem hodna lásky. Hluboko uvnitř jsem si namlouvala, že mám milujícího otce, který žije jinde - který mě odmítá - protože nejsem dost dobrá. Něco se mnou musí být v nepořádku. Teď jsem poznala pravdu. Nebyla jsem to já, kdo nebyl hoden lásky. Nebyla jsem to já, kdo byl zkažený, přestože jsem věděla, že mám problémy. Byl to on."
"Tehdy se ve mně něco změnilo," řekla mi. "Uvědomila jsem si, že nepotřebuji, aby mě miloval alkoholik. A tohle poznání mě osvobodilo."

Neříkám, že všechny problémy této ženy skončily v jediném okamžiku poznání. Stále ještě má problémy; musí se vyrovnat se svou spoluzávislostí. Ale věřím, že to, co se jí stalo, jí pomohlo.

2. Opatrujte to vystrašené, zranitelné dítě ve svém nitru. To dítě nikdy nemusí o
dejít, i když se staneme soběstačnými. Stres je může dohnat k pláči. 
Z ničeho nic se může dožadovat naší pozornosti, když to nejméně očekáváme.

Jednou se mi o tom zdálo. Asi devítiletá dívka v mém snu byla opuštěna svou matkou na několik dní a nocí. Dlouho do noci běhala po ulicích. Nedělala žádné vážné problémy. Zdálo se, že hledá něco, čím by si ukrátila čas. Nechtěla být po setmění sama v domě. Samota ji děsila. Když se matka nakonec vrátila, sousedé si stěžovali, že její dcera běhala venku bez dozoru. Matka se rozzlobila a začala na dívku křičet. "Říkala jsem ti, že máš být doma. Říkala jsem ti, že nemáš dělat problémy." Dívka mlčela, dokonce ani neplakala. Jen tam tak stála s pohledem upřeným k zemi a pak řekla: "Myslím, že je mi špatně od žaludku."

Nevyčítejte zranitelnému dítěti, že po setmění nechce být o samotě. Nemusíme sice dítěti dovolovat, aby za nás rozhodovalo, ale neměli bychom je ignorovat. Naslouchejte dítěti. Nechte je vyplakat, když to potřebuje. Utěšte je. Snažte se zjistit, co potřebuje.

3. Přestaňte hledat štěstí v druhých lidech. Zdroj našeho štěstí a pohody
 není v druhých; zdroj našeho štěstí je v nás. Naučte se soustředit se na sebe.

Přestaňte se koncentrovat na druhé. Soustřeďte se na sebe. Přestaňte hledat uznání a souhlas druhých lidí. Nepotřebujeme souhlas všech a kohokoli. Potřebujeme svůj vlastní souhlas. Všichni v sobě máme stejné zdroje štěstí. Všichni můžeme činit svá vlastní rozhodnutí. Posilujte svůj vnitřní zdroj klidu, pohody a sebeúcty. Styk s druhými pomáhá, ale nemůže být naším zdrojem. Posilujte zdroj citové jistoty ve svém nitru.

4. Můžeme se naučit spoléhat sami na sebe. Je možné, že se nemůžeme spoléhat 
na druhé, ale můžeme se začít spoléhat na sebe.

Přestaňte ignorovat sebe, své potřeby, své pocity, svůj život. Začněte se spoléhat na sebe. Můžete si důvěřovat. Můžete se vyrovnat s událostmi, problémy a vším, co nám život přináší. Můžeme věřit svým pocitům a rozhodnutím. Můžeme řešit své problémy. Můžeme se naučit žít se všemi nevyřešenými problémy. Musíme však důvěřovat lidem, na které chceme spoléhat - musíme důvěřovat sobě.

5. Můžeme spoléhat také na Boha. Bůh nás miluje. Naše duchovní přesvědčení
 nám může dát silný pocit jistoty.

Dovolte mi ilustrovat tuto myšlenku. Jednou večer, když jsem žila v jedné drsné čtvrti, musela jsem projít temnou uličkou, abych se dostala ke svému autu. Požádala jsem manžela, aby mě sledoval z okna, aby se mi nic nestalo. Manžel souhlasil. Když jsem šla přes temný dvůr, dostala jsem strach. Otočila jsem se a uviděla manžela v okně. Sledoval mě; byl tam. Přestala jsem mít strach a cítila se bezpečně. Napadlo mě, že stejný pocit bezpečí mohu najít ve vědomí, že mě neustále pozoruje Bůh. Snažím se na něho spoléhat.

Někteří spoluzávislí si myslí, že nás Bůh opustil. Zažili jsme tolik bolestných chvil. Naše potřeby nebyly uspokojovány tak dlouho, že se nám chce křičet:

"Kam se poděl Bůh? Proč odešel? Proč dovolil, aby se tohle dělo?
Proč mi nepomůže? Proč mě opustil?"

Bůh nás však neopustil. My jsme opustili sami sebe. Bůh je s námi a stará se o nás. Ale očekává, že s ním budeme spolupracovat a starat se sami o sebe.

6. Snažte se být nezávislí. 
Přemýšlejte o tom, jakým způsobem jste závislí na lidech kolem vás.

Začnete se starat sami o sebe, ať už žijete s někým, s kým chcete, nebo s někým, s kým se chcete rozejít. Colette Dowlingová nám radí, abychom to dělali s postojem "odvážné zranitelnosti".
To znamená: Máte strach, ale přesto to děláte.
Můžeme vnímat své pocity, hovořit o svém strachu, přijmout sami sebe a svou situaci a pak se vydat na cestu k nezávislosti. Jsme toho schopni. Abychom se o sebe mohli starat, nemusíme být stále silní. Pravděpodobně budeme mít pocity strachu, slabosti a beznaděje. To je normální a dokonce zdravé. Skutečná síla pochází z toho, že si uvědomujeme své pocity, nikoli z toho, že je ignorujeme. Skutečná síla nepochází z toho, že předstíráme, že jsme silní, pochází z toho, že si přiznáme své slabosti.

Mnozí z nás prožívají beznadějné noci. Mnozí z nás trpí pocity nejistoty a opuštěnosti. Mnozí z nás mají naléhavé potřeby, které chtějí být uspokojeny, a přesto se zdá, že jsou ignorovány. Občas je naše cesta mlhavá a kluzká a my ztrácíme naději. Máme strach. Vidíme jen temnotu.
Jednou v noci jsem jela autem v takovém počasí. Nerada řídím i za pěkného počasí. Byla jsem celá ztuhlá a vyděšená. Skoro nic jsem neviděla; reflektory osvětlovaly jen několik metrů silnice přede mnou. Byla jsem skoro slepá. Měla jsem panický strach. Mohlo se stát cokoli! Pak mě napadla uklidňující myšlenka. Reflektory sice osvětlovaly jen pár metrů silnice přede mnou, ale když jsem těch pár metrů ujela, viděla jsem dalších pár metrů. Nezáleželo na tom, že jsem neviděla daleko před sebe. Když jsem se uklidnila, viděla jsem tak daleko, jak jsem v tu chvíli potřebovala. Nebyla to sice ideální situace, ale když jsem se uklidnila, dokázala jsem ji překonat.

I vy můžete překonat beznadějné situace. Můžete si důvěřovat. Můžete důvěřovat Bohu.
Jděte až tam, kam dohlédnete, a až se tam dostanete, uvidíte dál.




Žijte svůj život jeden den po druhém.


► Z knihy Přestaňte být závislí, Melody Beattie

neděle 3. srpna 2014

Trápí Vás nespavost a další poruchy spánku?


Určitě to znáte. Převalujete se ze strany na stranu, usínáte nad ránem, počítáte ovečky. Když už to vypadá slibně, musíte na záchod. Někteří již sáhli po pilulkách na spaní. Jenže ráno jsou bez energie a zlámaní. Jedna studie potvrdila, že viníkem může být dokonce i mobil...


V době antického Řecka lidé věřili, že každou noc sestupuje na zem bůh spánku Hypnos. Ten uspával vše živé a dodával sny...V moderní době má asi delší dovolenou. Většina lidí spí nedostatečně nebo nekvalitně. Dříve jsme měli v posteli plyšáka, nyní strašáka jménem nespavost.

Finační, osobní, partnerské problémy, stres, smutek hněv a další negativní pocity a myšlenky mohou zato, že se nedaří usnout. Porucha spánku však není pouze nespavost. Dnes je známo přes 90 poruch spánku. Až 50% lidí jimi trpí občas a kolem 13% má vážný problém. Narušený spánek snižuje kvalitu života a nejen to. Miroslav Moráň, vedoucí lékař laboratoře Centra pro diagnostiku a léčbu poruch spánku a bdění Fakultní nemocnice v Brně, vysvětluje, že nejvíce trpí mozek. Nevyspalému člověku se zhoršuje psychika, paměť a kvalita reakcí. Vše je prokazatelné i na testech IQ. Zjednodušeně lidé hloupnou. Narůstají také somatické problémy. Poruchy spánku mají i společenský důsledek. Odhaduje se, že mohou až za polovinu nehod na silnici. Také za čtvrtinu nehod, které končí bohužel smrtí.

Patologie spánku

dyssomnie - dlouhodobé poruchy spánku - nedostatečné množství a/nebo kvalita spánkuinsomnie - nízká kvalita spánku, vyskytují se potíže s usínáním a probouzením se
hypersomnie - nadměrná ospalost přes den (po normální porci předchozího spánku, ne kvůli probdělé noci), dlouhé probouzení se
porucha rytmu spánek a bdění - potřeba spánku v době, kdy to neodpovídá normálním vžitým zvyklostem
narkolepsie - spánkové ataky přes den, někdy motorické obrny, kataplexie (výpadek svalového tonu), hypnagonické halucinace
poruchy spojené s dýcháním - příliš mnoho apnoických epizod (apnoe = krátkodobá zástava dechu), člověk o nich neví, pořádně se nevyspí a v noci se budí
parasomnie - stavy porušeného vědomí, kde se kombinují jevy spánku a bdění
somnambulismus ( náměsíčnost) - vstávání a chození (4. fáze NREM), následně amnézie
noční děsy - zážitky děsu a paniky, křik, vegetativní příznaky (4. fáze NREM)
noční můry - probouzení se ze snu, dobře se pamatuje jeho obsah, pocit úzkosti a ohrožení (fáze REM)

V přehledu poruch spánku se vyskytují spánkové fáze, jejichž popis pro lepší pochopení naleznete v mém předchozím článku "Spánek je stále tajemstvím"

Následky

Je důležité si uvědomit, že spánek je jednou ze základních fyziologických potřeb. Tu nedokáže organismus žádným způsobem nahradit. Následky jsou krátkodobého a dlouhodobého rázu.
Krátkodobé - druhý den pociťujete poruchy nálad a zhoršily se rozumové funkce. Vyskytuje se snížená bdělost a postřehy, málo kvalitní pracovní výkony a konfliktnost v mezilidských vztazích. Dochází k nehodám na silnicích.

Dlouhodobé - pokud potíže trvají více než 4 týdny, nespavost přechází do chronické fáze. Zde je vysoké riziko závislosti na alkoholu, stimulačních látkách a lécích. V této fázi se objevuje obava o vlastní spánek a objevuje se špatná spánková hygiena. To vše může vyústit dlouhotrvající úzkostí. To už je psychiatrický problém. Největším rizikem je rozvoj duševních poruch. Nedostatkem a nekvalitou spánku může vzniknout depresivní porucha, což je důvodem pracovní neschopnosti. Poruchy spánku zkracují život, dokonce se uvádí, že až o 10 let. Tím se vyrovná "vrahům" jako je kouření, vysoký krevní tlak nebo cukrovka. Déletrvající porucha by měla být léčena odborníkem. Ten zhodnotí příčiny nespavosti a zahájí vhodnou léčbu.

Léčba

Domnívám se, že pokud by jste nevyhledali specialistu, skončí to receptem na nějaké hypnotika, u kterých při dlouhodobém užívání vzniká závislost. Nikdo nebude hledat příčinu nebo charakter potíží. Nejrozšířenější jsou benzodiazepinová hypnotika, kde jsou výrazné vedlejší účinky i u novějších tzv. Z - léků. Hypnotika obvykle působí v mozku prostřednictvím receptoru pro kyselinu gama-aminomáselnou (tzv. GABA-ionofor). V menší míře způsobují útlum dechového centra a na rozdíl od přirozeného spánku způsobují jinou architekturu spaní. To znamená, že nedochází k plnohodnotnému zotavování organismu.

Pomoci vám mohou některé bylinky. Používá se běžně chmel (jedno pivo nebo chmelový čaj), heřmánek, kozlík, meduňka, mučenka nebo třezalka.

V lékárně můžete zakoupit rostlinné preparáty (persen, sanason, calmophytum nebo kozlíkové kapky) a vedlejších účinků a závislosti se nemusíte obávat. Novinkou jsou melatoninová hypnotika, na kterých závislost také nevzniká. Melatonin je spánkový hormon, tedy základní regulátor spánku. Ve vyšším věku dochází ke snížené produkci. Následkem je až 50% problémů se spaním u lidí starších 65 let. Na rozdíl od běžných hypnotik, toto nepůsobí na GABA receptory ale přímo na melatoninové MT1 a MT2. Nedochází tak ke svalové slabosti nebo ospalosti a neovlivňují se paměťové funkce. Nejdůležitější je určitě to, že architektura spánku je stejná jako u přirozeného. Dochází tak ke zvýšení kvality života.

Spánková hygiena

Jako první věc, než vyrazíte do lékárny nebo ke specialistovi při dlouhodobých obtížích, je dobré začít se spánkovou hygienou.


Desatero spánkové hygieny:

1. Od pozdního odpoledne (4–6 hodin před usnutím) nepijte kávu, černý či zelený čaj, kolu nebo různé energetické nápoje a omezte jejich požívání během dne. Působí povzbudivě a ruší spánek.

2. Vynechejte večer těžká jídla a poslední pokrm zařaďte 3–4 hodiny před ulehnutím.

3. Lehká procházka po večeři může zlepšit Váš spánek. Naopak cvičení 3–4 hodiny před ulehnutím již může Váš spánek narušit.

4. Po večeři již neřešte důležitá témata, která Vás mohou rozrušit. Naopak se snažte příjemnou činností zbavit stresu a připravit se na spánek.

5. Nepijte večer alkohol, abyste lépe usnuli – alkohol kvalitu spánku zhoršuje.

6. Nekuřte, zvláště ne před usnutím a v době nočního probuzení. Nikotin také organismus povzbuzuje.

7. Postel i ložnici užívejte pouze ke spánku a pohlavnímu životu (odstraňte z ložnice televizi, v posteli nejezte, nečtěte si a přes den ani neodpočívejte).

8. V místnosti na spaní minimalizujte hluk a světlo a zajistěte vhodnou teplotu (nejlépe 18–20º C).
9. Uléhejte a vstávejte každý den (i o víkendu) ve stejnou dobu.

10. Omezte pobyt v posteli na nezbytně nutnou dobu. V posteli se zbytečně nepřevalujte, postel neslouží k přemýšlení


Mobily ruší spánek

Tým amerických a švédských vědců provedli za podpory výrobců mobilních telefonů studii, při které zjistili, že záření z přístrojů narušuje zdravý spánek. Experti z Wayne State University v USA a Karolinska Institutu ve Švédsku potvrzují, že osoby během výzkumu trpěly bolestmi hlavy, změnami nálad, zmateností a problémy se spánkem. Symptomy mělo až 50% jedinců.



„Tato studie naznačuje, že během laboratorního vystavování záření o frekvenci 884 MHz jsou části spánku považované za velmi důležité pro zotavení z denního opotřebování vážně narušeny. Navíc dobrovolníci, kteří jinak neuvedli žádné symptomy spojené s používáním mobilu, trpěli častěji bolestmi hlavy při působení rádiových frekvencí ve srovnání s tím, když jsme je vystavili falešnému záření,“ shrnul závěry tým vědců na konferenci v americkém státě Massachusetts.

Čím déle je člověk vystaven záření, tím déle trvá, než se dostane do hluboké fáze spánku. Tuto studii financovalo Fórum výrobců mobilů (MMF), kam patří také společnosti Nokia či Motorola. Není se čemu divit, že k závěru studie nakonec uvedl mluvčí MMF toto:

„Výsledky té studie jsou neprůkazné… vědci netvrdili, že vystavení záření působí narušení spánku.“

Bengt Arnetz, vedoucí studie, má názor jiný a sdělil ho pro Independent:

„Skutečně jsme prokázali vliv záření mobilních telefonů, které bylo reálné."


Nespavost již není pouze konverzačním tématem ke kávě. Současná medicína je už na nespavce připravena. Ve spánkových laboratořích lze spánek a jeho průběh celkem přesně vyšetřit a zvolit pak nejlepší léčebný postup. Existuje dokonce i bezplatná informační linka (800 182 571), na níž můžete problémy se spaním konzultovat s odborníky z Centra pro poruchy spánku a bdění při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, v úterý a ve čtvrtek od 15 do 17.30 hodin. Poslední rada pro čerstvé maminky. Pokud máte malé dítě, neuspávejte ho pomocí houpání, zpěvu nebo tlumeného světla. Vytvoří si podmíněný reflex. U lidí je normální probouzecí reflex. U dospělých to je asi 5-6 za noc, u dětí je to okolo 10 probuzení. Pokud se dítě vzbudí a jeho mozek zaznamená, že není vše, jak má být, nastane opět stejné uspávání. Jedná se o kolotoč plačícího dítěte a nevyspalé maminky. Přeji všem co nejlepší "šlofík".

SOUVISEJÍCÍ ►www.spektrumzdravi.cz